Jelikož se nám po parádním dni v Rokytnici domů rozhodně ještě nechtělo, utvořili jsme s Čárysem kolonu a přesunuli se do poměrně nedalekého Špindlu.

Sakra, tu je zase mrtvo. Je to dost umocněný tim, že tu nejsou ani rideři. Prostě jen prázdný ulice, dveře zavřený na petlici a celý město působí dojmem, že ho někdo na léto zakonzervoval, zamknul, sebral klíč a zmizel. S prvním sněhem se vrátí, rozsvítí neskutečný množství neonů a reflektorů a promění krkonošské středisko v poněkud kýčovité Las Vegas.

Sakra, je tu i dost kosa. Myslím KOSA. Velká. Přes noc se nezmenší. “Dej sem tu modrou tyčku… Kam tohle, kruciš patří?” “Brozíku, stavěj ten stan pořádně?” “Jo.” Odvěťuji Čárysovi a usrkávám trochu tepla z tuzemzského božkovského zásobníku. Jasná hvězdnatá obloha věstí noční chlad.

Holky se někam vytrácejí. V tuto chvíli si ještě myslíme, že šly někam na záchod. Jeden rum ale chybí. Zalejzáme se Stokládama a Čárysem do stanu a vedem řeči o tom a tamtom - prostě o životě. Holky asi nešly čůrat. Píšou, že jsou někde na diskotéce. A rum už asi zdolaly. Čárys s Vítem jdou spát, já se 100kládou se moc pobízet nenechám a míříme směr Dolská. Zde pár lidí seice je, ale ne ty, které hledáme. “Kde že to jste? Si děláte prdel? No, tak jdem.”

Jsou v tý hospodě asi deset metrů od našeho stanu, jak je normálně skoro pořád zavřená. Je tu nějaká svatba a nesmí se sem, ale co. Objednáváme pivo, prachy po nás nikdo nechce. Fajn. Určitě jste viděli v nějaký béčkový komedii, jak se chlápci přitočí na cizí svatbu za účelem prznění družiček a nezřízené konzumace občerstvení. Přijde mi, že jsem v podobnym filmu. Občas se přitočí svatebčan a cosi pobaveně prohodí. Co říkal? Znělo to jako: “bláblá blá, hehehe.” Na to se mu odpoví: “hahaha, blíb blob blíp.” Týpek se zasměje, pokýve, jako že jó, a zse zmizí, aby si podobně pokecal s někým vedle. Tomu se říká chvíle naprostýho porozumění. Se 100kládou nacházíme stůl s jídlem. Party do hodnocení právě přibyla další hvězdička.

Na otevření lanovky čeká pět lidí na RB Monstrech. Heiníkův sen. Stokládi jsou tu prvně, nezvykle rychlá lanovka je malinko školí. Vítovi ujíždí kolo napřed. Suneme se tedy k Hromovce. Zpočátku pomaleji, ale zjišťujeme, že to tu je proti závodnímu stavu až překvapivě uhlazený. U Hromovky začíná Stump trail by Marosana. Kluci se na tom trápěj tu víc, tu míň, mě tohle vůbec nesedí, jezdím potom už jen na DH. Zadarmo ty lávky rozhodně nejsou.

Chceme jet freeride, ale Čárysovi se nějak nepozdává, že nevím přesně, kde se na něj uhne. Škoda, že tu není Zvolouš, co zná každou kančí stezku, kterou vyhrabali zelený Land Roverem. Honíme se tedy zatím na sjezdový. Za Čárysem se mi jede parádně - ukazuje kudy. Role se mění. S Čárysem rachotícím za zády a ve snaze přišlapávat, kde jen to jde, vypapávám ty nejhorší hranky, co jen jdou. Proč něco pčeskočit, když přes to jde šlapat a drbnout o to pedálem. Takhle fakt ne. Měním opět pořadí. Čárys se rozjíždí, přehazovačka mu nekompromisně vystavuje stopku a už jde z kola ven. Šoupe to teda dolu po sjezdovce. Mě chvíli po Čárysově nehodě nenávratně mizí z duše dusík, kyslík a další plyny, duše se namotává kolem kazety a vydávám se tedy na procházku.

Dole už jsou všichni převlíklí, že prý výhodně penžili permice a jede se domů. Moc se mi to nelíbí, rozhodně bych ještě jezdil, ale nemám moc na výběr. Snižuju tedy saldo zahraničního obchodu ČR a prodávám tageskarte Polákům. Vít se souká do Pumy a míří do Prahee. Vypadá v tom jak Moses Hightower z The Police Academy, co seděl rovnou na zadní sedačce. My to nakonec s odjezdem až tak nehrotíme a asi hodinku ještě užíváme jedněch z posledních slunečních paprsků a příjemné společnosti.

Nějaký hodnocení? Já mám některý pasáže Špindlerovský trati docela rád. Kdyby se tu ještě chvilku vydrželo, dal se freeride kolem DH trati a pak ten extra dlouhej výživnej až do Vrchlabí, bylo by to super ježdění na celej den. Lávky nic pro mne. Ve slunečnej podzimní den jsou Krkonoše opravdu nádherný a bylo o tu fajn.