Něco jsme si přečetli, viděli pár fotek, nechali sme se s Cigim trochu nahučet od jednoho nejdeckýho bajkovýho chameleona, že to je to nejlepší místo kam za pešinkama vyrazit, a už stojíme na Ruzyni a pereme se s báglama a kolama, aby se to všechno vešlo na vozejk. Vidina tejdenního bajkingu be Walesu a letenka do Londýna za 2 300 nám už pár tejdnů vyrábí úsměv od ucha k uchu.
V Londýně od Avisu půjčujeme přifouknutý Picasso za desítku na šest dní a dokonce nás kluk ušatej ukecal na obr pojištěni, který kreje úplně všechno na světě. A tak se s Cigim nemusíme bát jezdit vpravo a pokud budem mít náladu třeba to votočit na střechu.
Střídáme se při řízení a stejně střídavě máme divení z levý strany silnice. Těsně po půlnoci dorážíme na místo cca 350 kiláčků od Londýna a nacházíme cestičku do polí, kde je parádni flíček pro přechrápáni. Při parkování nás nacucaná louka přijmula až po přední nápravu a tak ranní rozcvička probíhá přesně podle očekávání. Každým stlačením plynovýho pedálu mizela kára v blátě. Naštěstí se Cigiho přední končetiny změnily v rypadlo a poté co mě sprostě vyhodil od volantu bravurně dostal vsechny 4 kola zpátky na asfalt. Mě pouzil jen na hrubý tlačení.

Ale kua k bajkingu. První zastávkou ve Walesu je lokace Coed Y Brenin, jedno z prvních center bikingu co tady vzniklo. Bufáček, bike shopík, wapka na vošplejchnutí. K výběru je tu přibližně 100km trailů. Jejich kouzlo spočívá v tom, že jsou stavěný jen za účelem bikingu, maximálně respektujou nastoupanou vejšku. Stačí pouze několikrát šlápnout a začit serfovat po pěšince. V momentě, kdy se to rozjede tak, že by bylo nutný zahamovat brzdy, se trasa stočí do protisvahu a zase nabere vejšku. Je to to jednoduchý a genialní. Zbytečně se to nevybržďuje, neničí a údržba je potřeba minimální. Delší výjezdy jsou většinou po širších cestách. Občas se ve výjezdech objeví i singlíky, který se hravě klikatí v serpentýnách  a rychle nabíraj vejšku. Většína singlů je vysypaná štěrkem, techničtější pasaže jsou vyskládaný z velkých kamenů do rovinek i tvarů horský dráhy.
14°C, déšť, bláto, humus, obloha jak poklička. Jako první si dáváme nejtěžší Dragon’s back trail a ochutnáváme kakao z první kaluže. Po pár minutách už déšť nevnímáme, boty totálně durch a sme tak trochu v tranzu z tý singlový krásy. Neni to nic zásadně těžkýho, vobčas se to dá potáhnout a trochu se proletět, narvat to driftíkem do klopky, přeskočit bordelovou kamenitou pasáž nebo promasírovat kořenovej systém. Je to takovej frírajdek, žádný deháčko… je to prostě neskutečně zábavný. Nemáme slov, jen řvem kosočtvrcový slova na lesy kua. Po 30ti kiláčkách a sedmi stech metrech vejškovejch sme vorvaný jak sudetský borůvky a valíme si to do cirkusovýho karavánku co sme si pronajali na nedaleký farmě zvířat. Beering, fotky, beering a difko na spaní.

I druhej den nám bláto chutná a hliněná vyrážka moc sluší. Dáváme ještě Darw trail a pak dvakrát začátek Dragona. Do dalších lehčích trailů se nám moc nechce, nemáme na ně sílu a laťka je vysoko. U pivka a Pupenda ladíme plány. Další štací bude lokace cca 60 kiláčků severněji - Betws Y Coed. Tenhle shluk písmen znamená městečko jak vystřižený z filmu o královně Viktorce.
Našli sme si bed & breakfast za 17 liber. I přes upozornění, že se jedna o malej pokoj jen s palandou sme to vzali na dvě noci. Pokoj je luxusní název pro tuhle kajutu z ponorky. Celkem sme napočítali 4m čtvereční. No co? Stejně tu budem jen chrápat. Snídaně je anglicky vydatná, masem, olejem a vajíčkama opravdu nešetřej.
Tohle bikerský místo je trochu jiný, trasy nezačínaj tak hezky na jednom fleku jako v Breninu,j e to tu naflákaný po okolí. Trochu to hledáme a nakonec nastupujem do ukrutnýho stoupání na začatek údajně legendárního Marin trailu. Je to vcelku gut, ale přeci jenom nám to připadá jako obyčejný XC. Hodně širokejch šotolinovejch výjezdů, pešinkový úseky až na vyjímky hodně krátký. Žádná moc velká zábava, je to hodně tažený po původních turistickejch cestách. Asi jsme se na Breninu moc namlsali. Korunuje to sjezd asi 200 veškovejch metrů po áčku.
Naštěstí si druhej den lepšíme náladu mnohem novějším trailem. Na prvních kilákách děsně funíme a snažíme se rozjet večerní librovej rumpsteak a piváky. Trochu sme se při beer tastingu odjistili. Cigimu přichází na pomoc pan Růžový Bezbolestný brufínek a já se vcelku úspěšně nakopávám Redbullem. Odměnou za ty muka nám je pěšinka jak z bajkovýho ráje. Kýčovitý pasáže v hlubokým řáholci, potůčky, brodíky, north shorová mlha a lehkej déšt. Vcelku svižně se to rozjíždí, pěkný skočky a klopky. Výjezdy nás zahřívaj i když začínaj bejt čtvrtej den utrpením. Cestou dolů potkáváme místního správce a stavitele tratě a dělá mu děsnou radost, že jsme sem dorazili jen kvůli jeho pěšinkám. Tenle den nás zas nabudil, výbornejch 2O kiláčků Počasí nám to dalo pěkně sežrat. K dešti se připojil ještě hodně silnej vítr a jen močení se stalo kaskadérskou záležitostí. K večeři dáváme  fish&chips od anglickejch fritovacích maniaků a báječnejch 11 hodin detox spánku v kajutě.

V pátek už nás čeká jen poslední trail zas kousek jižněji v Machynlleth. Nese podivnej název Cli-machx a je pro nás hodně příjemným překvapením. Stejně jako jako počasí, který se konečně trochu zlepšilo – větrák stáhli na jedničku a nahodili solárko. Tenhle trail je prostě geniální, výjezdy střídaj sjezdový singlíky, který neuvěřitelne šetřej s vejškou a přesto jsou pěkně rychlý, točivý, skákavý a celkově zábavný. Úplně nahoru to kromě hektolitrů potu jde úplně samo. Odměna je sladká – nejdelší singletrack úsek v celý Anglii (že prej). A dokonce se konečně přiostřuje a je to vcelku technický. Tady už by se vcelku dalo vystoupit dlouhým letem ze stráně. Jedinou vadou na kráse jsou ty kaluže. Vždycky kýbl hnědý vody přímo v odpalu. Dost špatně se trefuje s vočima plnýma bordelu. Zkoušíme i brejle, ale nedá se to furt čistit. Voční víčka to vcelku berou, ale někdy je toho až moc. Na tomhle trailu definitivně zjišťuju, že sto zdvihu ve předu a vzadu na my Norco Fazi je pro tohle ježdění přeci jen málo, ideálním strojem je Norco Fluid se 130ti na kterým si Cigi chrochtá blahem. Ve sjezdech to může víc kulit a ve výjezdy to zvláda s propedalem od Foxe na pohodu.

Večer se přesouváme ještě do jednoho starobylýho městečka, kde v místních putikách pátráme po stopách Darwina co se tu narodil. Místo toho jen komunita jak vystřižená z Trainspotingu a to hned v prvním pubu kam sme páchli. Přesdržková atmosférá houstne s každým lokem a pohledem okolo. Tak radši dáváme exujem a táhnem jinam. Vyplácí se to. Pohodová hospůdka, vysmátej výčepní a ochutnávka snad ze všech osmi píp. Jen chudáci místní klucí, to co tady chodí za nádhery to je fakt smutnej příběh…..třeba je někde schovávaj. Jo a ještě jedna věc - zákaz hulení v putykách, to je prostě paráda! Kdy už to přijde i k nám?!
Projeli sme jen tři lokace a to je jen malá čast co se tu dá provádět. Spousta dalších míst touží po tržbách a tak si zvou stavitele singlů a makaj na tom. V každym bajkovým časáku inzerujou centra nejen allmountainovou a lehčí frírajdkovou zábavu, ale i možnosti vostřejšího freeridu a deháčka v Anglii, Walesu i Skotsku. Sem by stálo za to se ještě jednou podívat a jestě to tu trochu propárat.
Ambry a Cigi

Přidávám ještě odkaz na report s videem z Walesu od Čembistů.