Tentokrát trochu subjektivnější pohled na to, co jsme jedli, pili, jak jsme se celý víkend měli, jak moc jsme jezdili a tak. Málo sportovních statistik a nebývale málo kritiky.Trať

Ten kopec je sakra prudkej. Trať, aby se neřeklo, začíná přescesťákem. Ten by šel, ale hned za ním je točka ve svahu a není tedy problém pokračovat rovně kamsi do borovic. Dále pár ostřejších toček, jízda po odkloněném svahu, opravdu slušný sešup přes cestu, jak jinak zakončený zatáčkou (zvlášť, když se to trochu vybrzdilo, vzniklo z toho: “držíš, držíš a doufáš, že se dole nějak opřeš a zatočíš”), točky v prachu, dole paleťák, nad kterým i vyhlášení skokani kroutili hlavami, a před cílem rychlá louka na sjezdovce, prachovej retardér, zase louka a úzkej nájezd na skok, pod kterým na zadní kola hladově čekal příkop s volným ostrým kamením. Vše v lesní borůvkové směsi. I za sucha se tu užily spiky.

Ze začátku trať na několika místech slibuje možnost něco vymyslet a projet to trochu jinak. Bohužel během víkendu se vyorává slušná brázda, do které na začátku vjedeš a pak už jen držíš - prakticky neexistuje výhodnější varianta, jelikož nikde jinde to nedrží. V tak prudkym svahu se ale nedá nic jinýho čekat. Přesto je to těžký a pro mě i zábavný. Nejrychlejší časy pod dvě minuty.
Čtvrtek

Na kopec přijíždíme již na začátek víkendu, tedy ve čtvrtek. Krušné hory tak, jak je známe: zataženo, sychravo, zima, vítr chvílemi velikosti orkánu. Přesto parkujeme a stan rozbíjíme přímo na špici. Jsme zde jen my, Čárys a Hasič. Když přijede někdo novej, otočí to, a jede do tepla. Je tu boží klid a výhled.

Pátek

Ráno je pořád hnusně a tak chvíli čekáme, jestli to přejde a jdeme si trať projít. Místy se to skoro nedá seběhnout, opět si ničím stále nedoléčený kotník - to se zahojí snad jedině, až napadne sníh. Nakonec teda na biky sedáme - je bláto a prší na nás. Pojímáme to tedy hodně rekreačně a po dvou jízdách jdeme na obídek o několika chodech. V kafíčku nesmí chybět šlehačka a vaječňák, že - závodnická strava. Poté se v Čárysově mobilním domě koukáme na film. Když pak volá Petr, nechápe, proč že vlastně nesedíme doma. Já bych se docela přesunul spát dolu, jelikož na vrcholu je fakt zima, navíc tuším večerní nudu - naštěstí nahoru přijíždí i Zvolouš se zásobou rumu. Večer jedeme ještě na Plamenovu oslavu narozenin (další dortíky - hlavně Čárys), ale Carlos nás v rozjíždějící party brzy zastavuje a veze zpět. Ráno jsme mu vděčni, i když podle Zvolouše to byl víkend jak na detoxu.

Sobota

V sobotu je počasí jak vyměněné, střídáme se ve Filipově Transporteru a tak nějak se celý den vozíme, já to prokládám příležitostnými opravami. Večer na vrcholu vcelku poklidný, i když v jednu chvíli už byla pěší tůra směr myslivecké slavnosti v údolí už dost na spadnutí. Ráno si opět děkujeme, že se nám to pořád ještě zdálo o malinko víc jako kravina než výbornej nápad.

Neděle - race day

Většinou si dávám v ranním tréninku jen jedinou jízdu, ale tady jsme dali rovnou tři, aby i řidiči dali alespoň dvě. I tak se člověk sotva zahřál. Jelikož spíme doslova pár metrů od startu, neopakuje se story z Klínovce a jsem nahoře včas. Zajímavé, že tentokrát ale i opozdilce pouští, ale co už.

První jízdu jedu mezi Pádlistou a Zvoloušem - plánujeme při případném dojetí loktovačku na krev, nicméně při této délce trati by na ni nemělo dojít. Ač jsme trať ráno jeli třikrát, je zase nějak celá přeoraná. V jednom místě mě “falešná” klopka svádí víc dolu, než normálně jezdím, chci se do ní opřít a… ouha, klopka je jen ze zbytků trávy a jaksi nedrží - šoupu se tedy svahem z trati pryč. Škrábu se zpět, k divákům pronáším: “Co to tady, kurva, dělá?” a nějak se znovu rozjíždím - pak už to nestojí za nic.

Do druhé jízdy je času dost, a tak jdeme s Filipem a Zvoloušem na oběd. Tentokrát proti zvyklostem vynechávám dezertík a další chody, je přece ten závod, že? Restaurace trošku nestíhá, takže se stejně nacpávám skoro až před jízdou. To už se ale z iPodu linou uklidňující melodické HC zvuky od Hazydecay. PH si mne dobírá, že se připravuju jako Phelps. Však taky na Carlose v první jízdě chyběly jen dvě sekundy, že:o) Bivakovat u startu je pohoda - žádný děs z toho, že to zase nestihnu, žádný prostor na přemýšlení o kravinách na lanovce, prostě klídek.

Jsem v pohodě. Už to pípá. Sakra - něco je jinak! Co? Jo aha, brejle. Kde mám brejle? Jo, jsou na helmě. Nasadit a jedem. Vršek mi celkem jde. Falešným klopkám už nevěřím, jedu si svou. Pod paleťákem dojíždím kluka startujícího přede mnou - zřejmě chvíli ležel. Předjíždět se tu nikde nedá, tak se vezu za ním, hezky mi práší. Nejde vzít ani na louce před cílem - na retardéru kolem křoví udělal slušnou kouřovou clonu. Dole zjišťuju, že jde o někoho z Theosportu - zdravím tedy  tímto týmového kolegu. Nakonec čas 2:43 pořád hluboko za nejrychlejšími, ale 5s před Carlosem se cení.

Koukáme dole na zbytek expertů a elitu sjezdového národa. Někteří letí neskutečně. Někdo to má pod kontrolou, někdo jede docela kamikaze. Hranu jedou všichni, jen ji máme každej trochu jinde. Načtenost stopy ukazuje KUbajsz, kterej si to efektně zkracuje křovíčkem. Kompletní výsledky na poharmtb.cz, ale prozradím, že Srbík, Káťa, Henďa a Hany bez překvapení, nezvykle až na 12. místě dojel Adam, nejrychleji zaletěl s psycho časem 1:57 Matěj Charvát. Víc rozpitvávat snad tentokrát netřeba.

Co říct závěrem?

Velkej respekt KUbajszovi, kterej celej víkend hladovej lítal nahoru dolů, zařizoval vše potřebné a ještě vyvážel lidi. Kdo podobnou akci sám nedělal, opravdu si ani v nejmenším nepředstaví, co to obnáší. V pondělí a ve středu KUba maturuje, takže držím place. Ostatní organizátoži nijak nezaškodili, i mi poprvé správně napsali jméno, takže musím říct - tentokrát na ČP dobrá práce! (Dokonce se mi i zdálo, že Ivan tentokrát během komentování urazil míň lidí než obvykle, i když několika fotbalovým hláškám, které nepadly na úrodnou půdu, se nevyhnul.)

ČP tedy pro letošek finito a zaslouží si krátké zhodnocení. Letos přibyl jeden závod, kompletně nová lokalita na Bouřňáku, sic kontroverzní, ale taky prakticky kompletně nová trať v Krupce, dost se předělal Klínovec, náznaky změn byly i ve Špindlu a Karlovicích. Zmenšilo se čekání na registraci, zrychlilo se zveřejňování výsledků. Myslím, že třeba Kuba Nepraš s Davidem Takačem (pokud se teda nedostane k sekyře:o) se snažej ČP posunout dobrým směrem. Samozřejmě spousta chyb tu pořád je, sehnat informace je občas trochu složitější, ceny jsou pořád ubohý (pouzdro na tenisovou raketu pro mistryni ČR???) a tak. Celkově bych ale řekl, že 2008 byl dobrej ročník - já jsem si to teda docela užil. Co vy?

Special thanx to: Petrovi za půjčení brzdy. Filipovi za transportéra na sobotní vývoz. Koučovi za další vývoz vždy, když to bylo potřeba. Carlosovi, že mě vzal domů, i když jsem ho zajel:o)