Tento report vychází trochu opožděně, i když byl napsán ještě v letadle. Bohužel fotek je moc, času málo a co vám budu povídat, znáte to :).

Tak sedím v letadle na cestě domu. Mám v sobě trochu kosmické stravy z plastu - nebylo to tak zlé, okolo je tma a lidé usínají. O 4ři sedačky vepředu spí Maňas, prý si jede z nějaké konference či co. Spousta lidí se už teď ptá, jak jsem se měl, co jsem zažil a viděl, kolik mě to stálo a podobně. Snad se mi povede to nějak shrnout.
Kolik to stálo.
Můj původní odhad byl 30 000Kč, když se bude hodně šetřit, 40 když ne. Povedlo se nám sehnat levné letenky, za 16470 do LA a zpět. Zaplatili jsme už v CR auto (k tomu dále) 6000 Kč a vyměnili 10.000 Kč za doláče. Pochopitelně jsme se vybavili ještě kreditníma kartama a ubezpečením rodin, že nás zachrání. Abych to moc neokecával, celý výlet vyšel na 34 450 Kč.
Auto
Po příletu do LA naše první kroky směřovaly do Alama. Naší půjčovny. Před letištěm naskočíš do busu půjčovny, kde ti černoch pomůže se zavazadlem a odveze tě na místo. Je pustá noc a tak je v půjčovně jen jedna paní. Ukazujeme ji papíry, kupodivu je vše OK. Ale začíná to, nač nás v ČR připravovali, přemlouvání - ať si vezmeš větší káru. My že ne, paní, že musíme, že se tam nevejdem (mimochodem má asi pravdu). Pořád slevuje a nabízí větší a větší auto. Až už dál nemůže tak nabízí Toyotu Highlandera. Po okouknutí a zjištění, že to žere stejně jak námi původně vybraný Pontiac, vytahujem kartu a doplácíme doplatek 10 dolarů na den.
První noc
Tak už máme auto, puštěnou navigaci na telefonu a jsme uprostřed spícího města. Vydávám rozhodnutí, jede se na Manhaton Beach. Ani Schauny, ani Mitch tu teď v noci není a bohužel tu není ani tak teplo, abychom tu chtěli spát. Nakonec nacházíme klidné místečko a dáváme první Car-night.
První den
Vstáváme v šest. časový posun a vodíková koule na nebi nepřeje dlouhému spánku. Vyrážíme směr Death walley. Vše je tu jiné, značení silnic - okreska má dva pruhy tam a dva zpět, dálnice nepočítaně. Auto vrčí, rádio chrčí mrkev chroupá (snědli jsme snad celej lán za ten měsíc). Přes Red Rock canyon, kterých je v USA asi milion dorážíme do DW. Je to něco neuvěřitelného, vyprahlost a horko tu sálá všude - až na jedno místo. Na místo, kde stojí Terka. V DW ukazuje teploměr ve stínu 35 a Terka si stěžuje, že jí je zima. Když to teď zpětně hodnotím, zima ji přestala být předevčírem, když ze mě Malibu slunce udělalo červenáčka.
Z DW přejíždíme ještě ten večer do Pegas, minochodem přes Red Rock Canyon, kde přímo v centru nacházíme motel za 65$. Až druhý den, když se tam snažíme znovu ubytovat a je již plno, doceňujeme tu fantastickou cenu.
Druhý den
Na programu je Vegas, lake a elektrárna Hooverdam. Klasické prohlídky, jídlo na pláži u auta veget. Večer se chceme vrátit do motelu, jak jsem uvedl o odstavec výše, hodinu hledáme, ale nemá to cenu, jede se do přírody. Na jednom overlooku, nebo wievpointu nebo jakej čert to byl, lehám na asfalt před auto a spím. Touto nocí bylo provedeno rozdělení, já a Terka outdoor, David se Zuzkou incar.
Dál asi nemá cenu metodou jeli jsme… viděli jsme… spali jsme… psát vše a tak se pokusím shrnout zajímavé poznatky a události možná trochu nechronologicky a zmateně, ale co chtít od reportu psaném v letadle na telefonu.

Nejzákladnější poznatek je, všude vede silnice. Ať si vymyslíte jakýkoliv park, tak na to nejhezčí místo se dá zajet, a nebo tam alespoň vede vyasfaltovaný chodník.
Druhý poznatek, když po cestě vidíte odbočku k něčemu zajímavému, odbočte, pravděpodobně Vás to zaujme víc než megapark jako Grand canyon. Třikrát jsme odbočili a vždy paráda. Víc adrenalinových zážitků :).
Třetí poznatek, pujčte si alespoň SUV. V parcích jsou regulérní offroad cesty a stojí za to projet. Průjezd SUVčkem je pro zkušeného řidiče, offroadem pro každého. Chtějí auta se světlostí minimálně 50cm, kolik mělo naše nevím, ale dalo se.
Čtvrtý poznatek
Z těch nadmořských výšek mám zhoustlou krev. skoro pořád jsme byli výš než Sněžka.

Pokračovaní příště…