Někteří (jako třeba “ČP-haters“) dali přednost koštování Mozartkugeln mit Wiener Schnitzel mit Wienerkaffee (alles ins Eintopf gemischt) v pro ně mnohdy i bližším rakouském Semeringu, čímž zjevně píchli do vosího hnízda. Já se s Carlosem vydal na první letošní pohár do Krupky - co se komu nepovedlo si přečtěte uvnitř.

Trať

Předem musím podotknout, že se mi - neuvažuju-li příjezd kní, jež byl opět nepochopitelně součástí závodu - nezdála jako XC. Je pravdou, že na třech místech trať vede krátký úsek do kopce, ale pokud máte před těmito úseky alepoň nějakou rychlost, vyjedete je bez problémů.

Vršek klasika XC po cestě (i když to za trať nepovažuju, při závodě se to jelo včetně), o něco dříve než dosud se zahlo doprava do lesa, kde byl vcelku pěkný úsek, při přejíždění kamenného valu ridera potrápilo volné kamení, křižovala se cesta, trochu výjezd, odkloněný singl s kořeny a skalnatá pasáž. Přibližně v polovině trati vyrostl cca pětimetrový dvoják - sice opět v českém stylu “hrana-díra-hrana”, ale budiž - byl s adekvátní objížďkou a většině jezdců stejně nečinil problémy (i když pár ošklivě vyhlížejiících pádů tam k vidění samozřejmě bylo). Naprostým úletem ale byl drop z klád kousek nad ním - odraz v blátě pěkně nahoru, dopad na rovinu do krásného kamenného mordoru, strom na teč proklatě blízko. Proč? Objíždka žádná. Proč? Právě absence nějaké bezpečnější možnosti, jak spadlý strom překonat, byla pro mne poslední kapkou, která mne přimněla nakonec se do závodu nepřihlásit. Při závodě jsem zde fotil a ve stromě či po efektním “heiník-přeďáku” v kamenech končila tak čtvrtina jezdců kteří skok jeli, opravdu mnoho lidí radši slezlo a cyklokrosově přeneslo. Objížďka se sice nakonec objevila, ale v době, kdy už to bylo trochu pasé. Po dvojáku následovala další zrádná pasáž - sjezd strmé skalky, kde se to muselo dost pustit, s následnou bahnitou pravou zatáčkou - dost lidí zde spadlo a mělo co dělat, aby se zdekovalo dřív, než jim další rider vletěl na záda. Spodní část vedla po sice pěkném, ale na závod opravdu hodně úzkém singletracku, podjížděla pod lanem a kus před dropem ze zíďky se napojovala na trať původní. Lepší obrázek si snad uděláte z připravovaného videa…

Úplně jinou pohádkou je nutnost absolvovat přejezd od startu k “začátku trati” po cestě, která tentokrát kvůli řídkému blátu jela ještě o něco hůř a mnohé tak jen tento přejezd stál podstatnou část jejich sil. Stále se argumentuje tím, že tam nelze dojet náklaďákem. Byl by ale takový problém vyřešit vše jinak? Co takhle dovézt tam stan, časomíru, startovací kleště, centrálu, bannery a podlážku menším autem, čtyřkolkou či dokonce donést pěšky? Klidně za cenu zmenšení podlážky, na které se stojí. Myslím, že většina z nás by vám tam ty věci klidně pomohla odnést.

Shrnu-li to: Těžká technická trať, která není tak XC, jak se tvrdilo, se zajímavými a hravými úseky. Na druhou stranu téměř po celé délce příliš úzká a díky několika nesmyslům nedomyšlená a místy až zbytečně nebezpečná a špatně zabezpečená. Mě osobně stará přijde lepší, ale ohlasy byly i pozitivní.

K lanovce se snad nemá cenu vyjadřovat, tento historický kousek z roku 1952 kvalitou služeb současné ceně 80Kč za jízdu skutečně neodpovídá, permanentky nevedou a řekl bych, že letos se jim na lanovce už žádný biker neukáže. Byly naštěstí k dispozici i dodávky za poloviční cenu, velká část závodníků dala přednost vlastním autům.

Mlíko, registrace, Lebensraum

V sobotu ráno jsem si s celým DH Racing Teamem prošel trať, našli jsme si stopy a postupně je během dne nalítavali. Jaké bylo překvapení, když se dvě pasže (rozjezd k doublu a místo kus nad célem) předělávaly ještě kolem páté hodiny během povinného tréninku. Čerf musel kvůli člověku zatloukajícím kůl zastavit, Martin (pozdější vítěz juniorů) zase dole do mlíka vletěl. Tady nešlo o to, že by se mlíko přes den roztrhlo, či jej někdo svévolně přendal - trať tak byla od začátku, celý den, i při ranní prohlídce rozhodčím a jelikož v pravidlech je, že trať je v sobotu ráno mezi 9. a 10. hodinou schválena hlavním rozhodčím, buď měla být změněna tehdy, nebo už ponechána. Soki za DH Racing Team podal protes, leč marně. Navíc by se dalo o všem mluvit slušně a ne stylem: “Ať jde celej DH racing team do…” nebo: “Když na to nemáš, tak si jdi jinam, nebo jezdi 4X.” Mě osobně se dost nelíbila i absence objížďky asi nejnesmyslnějšího úseku - dropu z klády. Jak jsem psal výše, nakonec se objížďka objevila, ale já jsem kolem ní jel třeba až ve chvíli, kdy se do závodu již nešlo přihlásit. Škoda.

Registrace tentokrát premiérově byla již v sobotu odpolende před povinným tréninkem. Začala tradičně později a probíhala tradičně pomalu. Nová pravidla se bohužel stala osudnými hned několika lidem, konkrétně třeba Honzovi Kratochvílovi s K3RT teamem. O nutnosti registrovat se již odpoledne se dozvěděli až na trati a ačkoliv pořadatele ještě zastihli, ti je nekompromisně odmítli a kluci tedy radši odjeli na Klínovec. Je zajímavé, že tady se časový harmonogram překvapivě pečlivě dodržuje. Podotýkám, že změny pravidel nebyly před závodem prakticky nikde zveřejněny a tak by možná šlo přimhouřit oči a sejmout kódy z licence do počítače i chvíli po limitu. Jinak vše proběhlo bez zásadnějších přehmatů.

Pozdvižení údajně opět vyvolalo i svou plochou nemalé zázemí DH Teamu - dvacet lidí se holt pod jeden stan nevejde.

Race
Nedělní množství bláta nejlépe ilustruje fakt, že 17 hobíků, kteří se v sobotu zaregistrovali, v neděli raši na start ani nevyjelo. Málo obsazené byly i ostatní kategorie a do finálové jízdy řady ještě dosti prořídly - destrukce byla veliká a vyměknout nebylo hanbou;-) Kátě aka Mistryni trať zjevně nesedla, vítězná Němka Harriet Rucknagel jí v semi dala asi minutu a čtvrt, v obou jízdách byla druhá při svém “ČP DH tenkrát poprvé” Jana Trojanová. Renata si zničila kotník už v sobotu, Sylvie stejně jako já dala radši přednost přežití do dalšího závodu a holky tak jely jen 4 (ještě Lenka z Chebu) - respekt jim všem, že do toho šly. Martin Mitvalský aka Mrázek, ukázal, že to má fakt hodně v paži a v obou jízdách s přehledem vyhrál. V masters se překvapení nekonalo a na Martina Srbu jako vždy nikdo neměl. Někdejší HT star Tomáš Marek aka eMTý nemá našlapáno, v semi byl až osmý a brzdil jezdce startujícího půl minuty za ním, hehe. Elitu v semi ovládl Adam Vágner, ve finále se před něj dostal Matěj Charvát. Nejrychlejším expertem dne byl Jiří Svak z Remerxu.

Já byl chvílema opravdu rád, že nejedu - jízda většinou nepřipomínala závod, ale urputný boj, jak se z posledních sil dostat živý do cíle. Bahnem pokrytí jezdci se často kutáleli, nekontrolovatelně klouzali, někdo snášel, o nárazy do stromů nebyla nouze.

Special thanx to:

Díky DH Racing Teamu, že mě jako černou ovci v jiném, ač taky zeleném, dresu u nich stále trpí;-) je to s nima fajn. Dále pak Filipovi za poskytnutí jeho vyšampóněného Multivanu na vyvážení a Mrázkovo tátovi za celodení krocení tohoto Wagenu a Carlosovi za dopravu. Koukám, že zase celou dobu skoro jen kritizuju - mě se ale víkend celkem líbil a rozhodně bycho ho nestrhával, jako někteří, co tam ani nebyli. Uvidíme se již tuto sobotu na 3DH v Meziboří!