Neobrazový subjektivní popis víkendových událostí.

Maňasi, ty dál nečti. Přescroluj až dolu a tam dle instrukcí pokračuj.

Čárys k nám dorazil už ve čtvrtek, takže jsme dali kafe a domluvili páteční trip do Kraslic. Ráno bohužel plány kazí déšť a tak prudíme mistryni a pracující jedince po icq a vymýšlíme, co s deštivým dnem. V Čárysově hlavě se rodí bláznivý, zvrhlý, značně naivní a asi i trochu hloupý nápad vyrazit na lávky. Jsem jednoznačně pro.

V kempu zjišťujeme, že vjezd je čerstvě zahrazen kládami - zjišťujeme, že zimní příprava na pohnutí s nimi naprosto nestačí a zapojujeme tak 720 Dodge, že je vykulíme. Kláda se ohýbá, ale nešoupne se ani o píď. Táhneme ji tedy zepředu. Nic. Tady jde vidět, jak nařachlej musí bejt kůň, když si ji vodí po lese.

Lávky jsme loni tak nějak nechali napospas osudu a vlhké říční klima udělalo své. Chcete představu, jak to klouzalo? Asi jako když lávku hladce ohoblujete, nalakujete, vyleštíte a pak polijete jarem. Čárys tedy vymýšlí hru - vede, my držíme jeho stopu a počítáme si šlápnutí na zem. Samozřejmě vymýšlí zvěrstva, ale držím se dlouho a štve ho to. Měníme se a vymýšlím stopu - zatáčka o 90 na mokrejch kořenech, sjezd na zapíchnutí, bunny přes potok, zatáčka… nájezd na úzkou slizkou kladinku, muhahahá! Sakra, ustává to. Pak se různě pleteme mazi stromy, tepovka jde k maximu, jak se člověk snaží vyletět do svahu po mohkrejch kořenovejch systémech - zábava parádní;-) Necháváme Čáryse v kempu a jedeme počkat na zbytek ETB crew do Nejdku.

V pátek probíhá tradičně hra na dřevorubce, aby bylo co spálit, pak hra na skauty ve stylu “kolik benzínu je potřeba k zažehnutí ohně”, vítání se s prvními ridery. Petr přivezl centrálu, takže jsme si na všechny mohli hezky posvítit, Černoch přivezl piva, čímž eliminoval i zbytky sobotní konkurence, aby jezdil nejlíp. :P

V sobotu už na nás čekají koláčky od paní Draxalové, někdo je znaven víc, někdo míň, ale je nebývalý zájem o první skupinu. Už dlouho před příjezdem busu na parkovišti čeká dav riderů odhodlaný obsadit místa v první skupině. Nejvíc mě dostali mlaďasové, co se spolu bavili: “Hele, pojedem v tý první, v tý je Čárys.” Tomuhle říkám kult osobnosti!

Jako první jsme zvolili směr Sopka přes Güntertrail. Nad Günterem jsme před Campem se 100kládou vymetli starou pěšinku a trochu ji potunili, aby se nemuselo zbytečně sjíždět po silnici. Náš “technickej” přejezd kamenné zíďky se sice s moc velkým ohlasem nesetkal, zkusil to snad jeden člověk, o dropík kousek níž už byl zájem vyšší. Zde mě dostal Petr, který dle svých slov “chtěl jezdit tak zlehka, co to udělá”. PH: “Jaký to tam je?” Čárys: “Musíš trochu do pravíčka mezi takový šutry.” PH: “Hmmm…” Cvak, cvak a jede. Proč by se tam šel podívat, že;-) Na Sopce jsou nové klopenky, skoky jsou opraveny, takže se tam chvíli zdržujeme, KUbajsz fotí (díky ti!) a příjíždíme pávě tak akorát na autobus.

Další tratí byla Myší díra - ta je stejná jako minule až na to, že příjezd k Boubínu lesáci zmasakrovali natolik, že jsme si jej vytlačili zespodu. Možná je to na Camp dokonce ještě lepší řešení, než to objíždět. Třetí a čtvrtou jízdu jsme jeli Rosu na kolejích, která se lidem líbila asi nejvíc. Proběhla jako vždy povinná zastávka na skoku “Sudetenaltwaldhaussprungüberraschung” a poslední jízdu jsme již celkem dost znaveni zamířili do Hamrů. Zatímco na nás ani nekáplo, druhá skupina stihla mezitím zmoknout - musíte se umět vyhnout mrakům;-)

Večer se část riderů přesunula za kempu do nedalekého hotelu Schwarz, část dala přednost klidnějšímu programu u ohně nebo rovnou odpadla. Mně se ve Schwarzu celkem líbilo, pokecal jsem se spoustou lidí, ale třeba Tereza s Mistryní spolu soutěžili v zývání a snažili se mi sebrat klíč od bytu a odjet. No, nakonec se jim to v nestřeženém okamžiku i povedlo, což je možná dobře, protože kdybych tam se Zvoloušem byl ještě chvíli, druhý den bych moc fresh nebyl.
Do nedělního rána ridery opět probudila vůně čaje s rumem a kláčků. Jezdil jsem tentokrát s druhou skupinou, čili většinou se Zvoloušem. Menší skupina je mnoem pružnější, nečeká se tak dlouho, lidi už traily znají, má to správnou flow;-) Až třeba na desetiminutové lepení Draxíkovo bouchnuvšího kola (to byla rána;-) ), po kterém prohlásil, že stejně jede domů a dojede nás. Jako vždy během neděle jezdci postupně odpadali a vydávali se ke svým domovům, až se naše dvě prořídlé skupinky na poslední jízdu spojili a dojeli jsme zpět do Hamrů.

Tak a to je vše, přátelé. Podle mě to byl jeden z nejpovedenějších Campů s fajn lidma, slušným počasím a super ježděním. Doufám (podle komentářů a icq zpráv už vlastně vím), že jste si to taky užili, nakoplo vás to před sezónou a na jejím sklonku se v Hamrech opět uvidíme.

Special thanx patří firmě RACE BIKE, našemu hlavnímu partnerovi - díky Petře!, dále pak firmám ČSAD Autobusy Karlovy Vary, Výroba a prodej cukrářských výrobků Draxalová, Theosportu, celé ETBIKEZ.com crew, která RB Camp připravovala, Sakitátovi  za  úklid kempu, KUbajszovi za sobotní fota i všem, co přijeli a postarali se o atmosféru.
Zde může začít číst Maňas, kterej rozbil své stařecké kosti a nemohl přijet: Byl to hnus. Nejhorší camp ever. Počasí na draka, traily špatný, ježdění mizerný, party nudný, lidi děsný - ještě, že jsi zůstal doma. Hehe:o)