Jak studují bikeři v Plzni nám napsal Airrider.
Jak studují bikeři v Plzni
V úterý plánujeme s Davidem něco na další den., školy moc není, mělo by být hezky a konečně máme v Plzní kola. A takhle vypadala naše středa:
00:00 Ještě jedno? Ano děkuji slečno. Lejem další piváč, za večer už asi sedmý. Pomalu se začíná dostavovat únava, dáváme ještě jedno na cestu a kolem čtvrt na tři uléháme ke spánku. David má ambice a na ráno má naplánovanou školu. V devět hodin tam dorazil. Nevim teda kvůli čemu tam šel, ale v deset volá, že už je doma a že vyrazíme. Vstávám, zalepený oči, koukám s okna a nevidim nic, vlastně jo, bílo. Ne, neměl jsem hlavu v hajzlu. To býlý byla hnusná hustá mlha, koukám na teploměr, je minus tři.
S lehkou kocovinou nakládám kolo na nosič na auto a jedu pro Davida. Zbytkáč ještě drží vládu nad očima, cestou na mě pár lidí troubí, ani nevím co sem proved. Bez nehody jsem dorazil na místo a už připevňujem další kolo a za volant si sedá (radši) David. Asi v jedenáct sme na parkovišti u bikrosky, nasazujem chrániče, helmy a další, potřebnou vrstvu oblečení. Vyjeli jsme na „malý“ Krkavec a rozhlížíme se co a jak. Spousta odrazů, ale nějak nemůžeme nalézt místo na dopady. Protisvah, stromy, díra, nejsem si jist jak se to tady teda dělá. Jestli skáčou místní až za ty protisvahy do další muldy, klobouk dolů. Já Red Bull nepiju, takže bych nedolít ani půlku. Zkoušíme malej dropík z lávky, klepu si na rameno, jak jsem se překonal. Z hrůzou v očích koukám na takovej dablík, kterej tady skáčou určitě malý děti, ale já jsem srab. Styděl bych se ale kdybych se toho leknul, jsem přece dítko z hor. Rozjíždím se, trochu přibrzďuji, letím, dopadám. Ale pěkně blbě. Děsně mě to nakoplo a letěl sem to dost na předek. Ahá, říkám si, musím se víc rozjet abych měl čas to zklopit dozadu. Letím, klopím, respektive, klopí mě to. Na předek a ještě víc než poprvé. A tak jsem si také zkusil toho tolik populárního Hejňase. Smrt v očích ale strašná. David to skáče bez problémů. Půjčuji si jeho kolo, skáču. Aha , zadní tlumič, taky se někdy hodí.
Ještě si tu chvíli hrajem a pak zvedáme sedačky a jedeme na Krkavec. Nahoře už svítí sluníčko, dáváme malou pauzu a pak už letíme po červený dolu. Ještě se stavíme podívat se do rokle. Mezitím už jsou skoro dvě tak to křižujem lesem ke Glóbusu, kde si dáváme parádní sekanou. Zajedeme ke mně na kolej, kde vyhodíme moje kolo, já se osprchuju a stejná procedura se opakuje u Davida na bytě. Pak už jedeme relaxovat do bazénu. Půlka je zavřená pro nějakej oddíl, takže plavat moc nejde, ani nechcem, přijeli jsme relaxovat, tak si užíváme tobogán, ve vířivce si k nám přidedly takový mladý šťávy. Nejde to ale poslouchat ty jejich řeči, tak si jdeme rozšiřovat kapacitu plic a plaveme na jeden nádech bazény na šířku. Je to asi nějakejch 25 m a když už to dáváme po několikátý, jsme na pokraji utopení. To už jsou čtyři hodiny, právě zapínají páru. Tam zkejsnem asi čtvrt hodiny, pak do ledový vody, převlíknout a jen tak tak abychom byli na pátou v tělocvičně. Tam posilujem hlavně nohy a pupek a stavíme takovou malou překážkovou dráhu. Další sprcha a jdeme se osvěžit do hospody, tentokrát opravdu na jedno. Každý sám se pak jdeme vyloženě „nažrat“ domů. Po sedmý hodině se scházíme u Švejka na další jedno pivo. Od osmi hraje v Jazz rock Café clubu na živo kapelka Good Neews. Hrajou takovej jazz rock fusion a dost dobře jim to šlape. Pivo ale stojí 35, tak David s dalšíma dvěma bikerama po přestávce odchází, já si ještě s dvěma paštikama užívám koncert až do konce. Je teda pravda že je to dost malej klubík a je to dost rachot ale právě tohle mi vyhovuje. Pak se zas scházím s klukama a někdy po půlnoci uléhám ke spánku. Kéž by byl tady takový každý den, potom bych se do „školy“ možná i těšil.

Airrider