Dnes vám přinášíme převzatý rozhovor s Tomášem Kvasničkou, předsedou České mountainbikové asociace. Co ho vlastně k založení ČEMBy a každodenní práci pro bikery dohnalo a jaké má vize? Za toto zajímavé čtení děkujeme Bikemagazinu.

Bikemagazin.sk:>> Nazdar Tomáš. Skús sa najprv predstaviť kto vlastne si a prečo si v určitom slova zmysle pre našich návštevníkov zaujímavou osobou.
Tomáš Kvasnička:>> Jsem předseda České mountainbikové asociace. Tuto organizaci jsem spoluzakládal a v současnosti spolu s Petrem Slavíkem a několika dobrovolníky zajisťuju její chod. Jsem z Jablonce nad Nisou, kde jsem vyrostl a začal bajkovat. Studoval jsem v Brně, Varšavě a Lancasteru novinařinu, sociologii, estetiku a management malého podnikání. Mám rád les a pobyt v něm a pro ten jsem si někdy v pubertě oblíbil bajk. Jak jsem stárnul a trochu cestoval po světě, začalo mě zarážet, že se pro tuto stále populárnější aktivitu pobytu v přírodě u nás nic nedělá. Respektive, podmínky pro bajkování se vlastně neustále plíživě zhoršují. Pochopil jsem, že je potřeba se proti tomu postavit a začít situaci měnit.

Bikemagazin.sk:>> Tak to vyzerá že si študovaný človek :) Kedy si prišiel na to že je čas postaviť sa k problému čelom, pretože ostatní sa len nečinne pozerajú ako sa situácia vyvíja a vlastne nič proti tomu nerobia…
Tomáš Kvasnička:>> Hned jak jsem objevil internet, začal jsem sledovat aktivity IMBy v USA. Říkal jsem si: ty jo, my taky potřebujeme něco podobnýho. Postupem času se v ČR utvořila skupina lidí, která o možnostech založení zájmové bajkerské organizace diskutovala, ale nebyly z toho žádný výstupy, nic se nedělo. Já jsem se v tý době soustředil na studium, takže mi to z určitýho hlediska vyhovovalo. V duchu mě ale hryzalo svědomí, že nic nedělám. Osud mě zavál do Velké Británie a tam jsem poznal Dafydda Davise. Prozřel jsem. Stezky, který Dafydd a jeho následovníci postavili, jsou čistý odvar bajkového štěstí. Ale jedna věc byla daleko důležitější. Pochopil jsem, že to všechno Dafydd dokázal jenom díky tomu, že byl vizionář. Dneska ho v Británii spousta lidí plácá po zádech za to, že úplně převrátil demografické složení bajkerů. MTB je tam sport, se kterým díky udržitelnému a zábavnému singltreku může začít každý. Dafydd ale ze začátku bojoval sám a za to, co dělal, hodně platil. Kladl osobní oběti, zatímco ostatní mu říkali: vo co ti de vole? Vždyť je úplně všechno v pořádku. Jenže nebylo. A stejně tak to není v pořádku v ČR.
A pak tu byl další impulz. Najednou se u nás začalo mluvit o podpoře cyklistiky a cykloturistiky. Ale celý pole ježdění na kole pro radost se díky tomu vulgarizovalo. V ČR začal vznikat dojem, že normální lidi chtějí jezdit po asfaltových stezkách a ti, co touží po lesních přírodních cestách, jsou úchylové. Tenhle přístup se i dnes dál prohlubuje. Do podpory cyklistiky přišly velký a levný europeníze. Kdyby se za ně realizovala smysluplná podpora cyklodopravy, neřeknu ani ň. Ale my za ně asfaltujeme krajinu. Bajkerům mizí jejich oblíbené terény pod nánosem asfaltu a ještě se jim někdo pokouší namluvit, že to za 5 miliónů na kilometr dělá pro ně. Tohle už moje bajkový svědomí nerozdýchalo. Nemohl jsem si dál namlouvat, že studuju a že můžu vést pohodlný život se zavřenýma očima. Od té doby se založení a rozjezd ČeMBy stal mojí prioritou.

Bikemagazin.sk:>> OK, prišiel si na to že sa treba zorganizovať aby bolo možné dosiahnúť úspech. Ako vlastne prebiehalo založenie ČEMBy a akú väzbu má na organizáciu IMBA?
Tomáš Kvasnička:>>Založení ČeMBy se ničím podstatným nelišilo od zakládání jakéhokoli jiného členského občanského sdružení: psaní stanov, registrace stanov u Ministerstva vnitra, zakládající schůze, volba výkonného výboru. Všechno jsem ale chtěl sladit s konferencí o Národní cyklostrategii, na které jsem pro Centrum dopravního výzkumu pořádal workshop o terénní cyklistice. Právě na této akci se totiž scházejí cyklo-úředníci a cyklo-politici z celé země a pečou tam pro nás cyklistickou buchtu. Bylo na čase jim říct: Přidejte taky nějaký bajkový vdolky.
Vazby na IMBu jsou z formálního hlediska zatím volné. Chtěl jsem ale, aby už byla ČeMBA napojená na světové bajkové hnutí, takže jsem s centrálou IMBA v coloradském Boulderu celou dobu intenzivně komunikoval. Říkal jsem si, že by se ČeMBě už od začátku hodila znalost, kterou IMBA za poslední dvě dekády nakumulovala. A tak jsem je ukecal, aby mě na léto pozvali a pořádně proškolili.

Bikemagazin.sk:>> Takže si odišiel na skusy do centra najväčšej organizácie venujúcej sa danému problému…
Tomáš Kvasnička:>>Ano. Pár týdnů po konferenci v Karlovicích jsem odletěl za matkou IMBou. Nechal jsem se tam tepat v tom, jak se dělá bajková politika i v tom, jak se plánuje a staví environmentálně a sociálně udržitelný singltrek. I když je IMBA o dost dál než my, zkušenosti s fungováním organizace, které jsem tam nabyl, jsou nedocenitelné.
Obecně se dá říct, že Amerika je divná zem. Když tam chvíli jste, je vám ze spousty věcí zle, ale zároveň musíte spoustu věcí obdivovat. Pro mě to bylo především zaujetí a obětavost amerických bajkerů, kteří se o podmínky pro ježdění sami starají. Považují to za svoji zodpovědnost a na výsledky své práce potom mohou být hrdí. To je něco, co u nás zatím neexistuje.

Bikemagazin.sk:>> ČeMBA dala k dispozícii akýsi builder’s guide, teda príručka k stavaniu singletrackov. Aká bola odozva na túto publikáciu a kde sa dá zohnať?
Tomáš Kvasnička:>>Jedná se o brožuru Singltrek: Rekreační stezky pro terénní cyklistiku. První vydání bylo načasováno na karlovickou konferenci a je již rozdáno. Dotisk jsme připravili na nedávnou výstavu Sport Life a jeho elektronická verze je ke stažení na webových stránkách ČeMBy. Balíky s třemi tisíci kusy jsou nyní složeny na hromadě u mě doma v obýváku, takže pokud bude mít kdokoli ze čtenářů tohoto rozhovoru pocit, že ví o lidech, kteří by brožuru měli dostat do rukou, ať se nám ozve. Rádi ji v dávkách menších než velkých zašleme jak do ČR, tak na Slovensko.
Byl bych ale nerad, aby byla publikace vnímána jako plně dostačující návod pro zájemce o stavbu singltreku. Jedná se o příliš obecný a stručný text, který má čtenáře spíše uvést do problematiky společensky a evironmentálně udržitelných stezek, na kterých je zábava pobýt. Chce ukázat, jak by měly rekreační stezky v přírodě vypadat, podle jakých pravidel se navrhují a udržují a proč uživatelům poskytují tak oblažující zážitky. Ze své zkušenosti můžu říct, že singltrek vypadá velmi jednoduše, ale dobře ho naplánovat a postavit je fuška větší, než se na první pohled zdá. Jestli se do něčeho podobného chce kdokoli pouštět, měl by tak vždy činit se svolením vlastníka či správce území. A určitě by se neměl bát požádat při tom ČeMBu o radu.

Bikemagazin.sk:>> V USA ale asi panuje dosť odlišná politická a ekonomická klíma, rovnako vnímanie majetkových vzťahov k územiu či ochrana prírody. Koľko toho, čo si tam pochytil je vlastne naozaj použiteľné pre Česko a Slovensko?
Tomáš Kvasnička:>>Nemá cenu popírat, že spousta věcí je v USA jinak. Ale použitelného je toho hodně. Vlastně použitelné je skoro všechno, jen je potřeba se pořádně zamyslet a adaptovat to na naše podmínky. Svoje zážitky jsem v Americe neustále filtroval. Říkal jsem si: Aha, u nás tohle neplatí, je to trochu jinak. Je možné aplikovat podobné řešení? A o odlišnostech jsem se s lidmi od IMBy a s bajkovýma aktivistama bavil v podstatě pořád dokola.
IMBA totiž umí svojí polívku uvařit i z jiných surovin, než z těch, jaké koupíte v americkém supermarketu! Vždyť má dnes zkušenosti z celého světa, například Velké Británie, Irska, Itálie, Španělska, Izraele, Austrálie nebo Filípín. Celkem svorně jsme se s IMBou shodli na jednom: Odlišnosti nejvíce připomínají připosránci, kteří mají strach něco udělat a jenom remcají. Ti, kdo chtějí měnit bajkování k lepšímu, hledají podobnosti a využívají zkušeností ostatních z celého světa. A protože v Americe těch zkušeností je celá kupa, jenom hlupák by ji obcházel. Jak jsem ale zmínil na začátku, IMBA USA je jen vzor pro moji práci. Inspiraci jsem našel spíš v tom, co se stalo ve státních lesích Velké Británie za posledních deset let.

Bikemagazin.sk:>> Zámerne som použil pri minulej otázke aj problematiku Slovenska, pretože aj u nás sa dejú veci ktoré sa donedávna nediali. Problematika sa nás začala bytostne dotýkať hlavne v súvislosti so schálenou novelou Zákona o lesoch č. 326/2005. Spisovala sa petícia, postavili sa za nás aj ľudia zo zahraničia, ale že predstavitelia súčasnej vlády si presadzujú svoje bez ohľadu na názory odborníkov. Umožňuje im to hlavne parlamentná väčšina… Postavila sa za nás práve aj ČeMBa. Vyzerá to však že sa nič nepomáha…
Tomáš Kvasnička:>>V létě se na Slovensku ukázalo, jak moc bajkeři zaspali dobu. Nikdo nebyl na ránu v podobě rychle a polotajně prosazeného omezení práv bajkerů na užívání lesa připraven. Pravda, petici podepsalo 16 tisíc lidí, což je ohromné množství, a já nechápu, jak mohl prezident demokratické země tento fakt přejít mlčením! Průzkumy veřejného mínění ale ukazovaly, že kolem poloviny slovenské populace omezení bajkování podporuje. Bajkeři si patnáct let hráli v lese a kašlali na to, že ve společnosti se nastavuje povědomí o tom, že jsou gaunery a škůdci.
Když jsme se v ČeMBě dozvěděli, co se chystá, řekli jsme si, že je potřeba přijít na pomoc. Měli jsme organizaci, kterou jste Vy Slováci neměli, a měli jsme kontakty na světové bajkové hnutí. Snažili jsme se vnést do diskuze korektnost a faktické argumenty. Bohužel na ně slovenští lesníci a politici odmítali slyšet.
Ale opakuji, bajkeři tento boj prohráli především proto, že nechali ve společnosti bujet předsudky o tom, co dělají. Nejříve byli lhostejní k veřejnému povědomí, pak chvíli bojovali proti nesmyslnému opatření a dnes jsou opět lhostení, tentokrát vůči platnému zákonu. Apatií však ještě nikdy nikdo nic nezískal.

Bikemagazin.sk:>> Myslím, že rovnaká apatia panovala pred časom aj v Česku. Vytrhnutie z nej ale malo svoj zmysel. U nás sa začali množiť hlasy volajúce po založení obdobnej organizácie. Iba akosi chýbajú ľudia, ktorí by sa v tomto zaangažovali tak ako napríklad ty. Je tu veľa schopných a ochotných ľudí, ktorí sú ale väčšinou natoľko vyťažení svojimi vlastnými problémami, prácou, rodinou… že na toto im jednoducho nezostáva čas. Potom sú tu ľudia ktorí veľa rozprávajú ale nie sú schopní čokoľvek urobiť. Myslíš že založenie takejto organizácie na Slovensku má význam a dôvod?
Tomáš Kvasnička:>> Určitě to má význam a důvod. Veřejné povědomí o bajkování na Slovensku se samo nezmění, politici nesmyslnou novelu sami nezmění a bajkerská apatie sama nezmizí. Myslím, že na Slovensku stojíte při zakládání organizace před dvěma úskalími.
- Najdete někoho, kdo bude chtít a zároveň s ohledem na zdroje obživy moct rozjet organizaci? Oproti mému snažení ale máte výhodu. Střední Evropa už je díky ČeMBě na mapě bajkového hnutí. IMBA mobilizuje světový bajkový průmysl, aby nalezla fondy pro rozjezd právě takových organizací, jako by měla být ta na Slovensku. U nás v ČR už cyklistické firmy začínají chápat, že to, co děláme, je cestou kupředu, a začínají se o nás zajímat. ČeMBA teď právě uzavírá strategické partnerství s Meridou. Myslím si, že slovenská organizace v budoucnu dokáže získat podobnou podporu.
- Na druhou stranu máte na Slovensku menší masu bajkerů než u nás v ČR. Je potřeba přijmout důsledky tohoto faktu a organizaci už od začátku vést s ohledem na něj. Podle mého názoru to znamená, že zlepšování podmínek pro bajkování musí jít ruku v ruce s rozvojem mezinárodního bajkového turismu. Budoucí slovenská organizace musí ještě víc než ta česká komunikovat s aktéry cestovního ruchu a svůj vliv ziskávat nejen kvůli tomu, že bajkování prospívá slovenským občanům, ale i kvůli tomu, že prospívá jejich peněženkám. Vždyť Slovensko je tak krásná země! Podle mě se Colorado nebo Britská Kolumbie může jít zahrabat. Zhýčkaný světaznalý bajker k Vám ale začne jezdit pouze v jednom jediném případě, když dostane špičkový singltrek. Znamená to, že na Slovensku musí vzniknout promyšlená strategie rozvoje prvotřídních podmínek pro bajkování. To je velký úkol.

Bikemagazin.sk:>> No tá “masa” bajkerov u nás je menšia. Koľko členov má v súčasnosti ČeMBA a za aký čas sa ich podarilo “narekrutovať”? Veľký záujem o ČeMBu bol aj na výstave SportLife…
Tomáš Kvasnička:>>V současnosti má ČeMBA okolo 700 členů a rekrutovala je asi 6 měsíců. Chtěl bych na tomhle místě něco vzkázat potenciálním českým čtenářům tohohle rozhovoru: 700 nestačí. Přidej se i ty. Za cenu levného drátěnýho pláště se můžeš stát součastí budoucnosti bajkování. Nebuď lhostejný! Nebuď lhostejná!
Náš stánek na výstavě Sport Life byl doslova obležen bajkery a situaci jsme zvládali jenom díky výpomoci ČeMBistek dobrovolnic. Udělalo nám velkou radost, že se za námi stavovali naši členové, aby s námi prohodili pár slov. Potěšili nás ale i návštěvy lidí, kteří se o vstup do ČeMBy teprve zajímali, a chtěli znát odpovědi na otázky, co jim vrtaly hlavou.

Bikemagazin.sk:>> Veľa ľudí nechce vstupovať do akejkoľvek organizácie, pretože si myslia, že pre nich samotných tá organizácia aj tak nič neurobí. Čo je vlastne hlavnou náplňou ČeMBy, nie vo všeobecnosti. Príklad…, je partia bajkerov, ktorí našli vhodnú lokalitu pre stavbu nejakého trailu, či už sa jedná o downhill, freeride či cross. Viete im priamo pomôcť…. napríklad ich usmerniť kde a aké povolenia zohnať, pomáhate im vypracovať projekty či žiadosti… koordinujete z určitého pohľadu ich prácu aby vo finále nepohoreli? Alebo je táto predstava úplne mimo misu?
Tomáš Kvasnička:>> Jsme tu noví, ale postupně se začínáme v situaci orientovat. Centrála ČeMBy spotřebuje většinu své kapacity v jednáních na republikové a krajské úrovni. Snažíme se pomoct a poradit každému, kdo se nám ozve, ale aktivita musí spočívat na bajkerech v regionech. Například v Brně nebo ve Frýdku-Místku se našlo pár aktivních ČeMBistů a začíná to být vidět.
Trochu bokem bych se také rád vyjádřil k tebou zmíněné neochotě vstupovat do organizací. Lidé v bývalém Československu mají skutečně nebývalé předsudky proti členství v čemkoli. Doba reálného kapitalismu nám pod kůži vryla pocit, že člověk může být svobodný pouze pokud není ničeho součástí. Volnomyšlenkářská a individualistická tradice bajkování tenhle předsudek ještě posílila. Jenomže ono je to paradoxně úplně naopak: Kvůli neochotě se družit a kolektivně vyjadřovat svoje přání, představy a požadavky o svoje svobody a práva bajkeři postupně přicházejí. Důkazem je novela slovenského lesního zákona, o které jsme dnes už mluvili.

Bikemagazin.sk:>> Koncom októbra sa uskutočnila session priaznivcov ČeMBy vo Veľkých Karloviciach. Zo Slovenska mi tuším Dijck spomínal že tam bol. Máš nejaké indície od ľudí ktorí tam boli zo Slovenska že by sa niekto taký nás našiel?
Tomáš Kvasnička:>> Akce v Karlovicích se skutečně účastnilo několik slovenských bajkerů. Snažil jsem se jim v průběhu pobytu otloukat o hlavu: Chlapci, tak už sakra něco rozjeďte, byť by to prozatím mělo spočívat jenom v napsání stanov a formální registraci občanského sdružení. Zatím se však zdá, že si nechávají můj brainwashing procházet hlavou. V současné době tedy nemám informace o tom, že by se někdo konkrétně angažoval v zakládání slovenské bajkové zájmově-politické organizace. V rámci svých omezených možností se ale ČeMBA určitě pokusí slovenským bajkerům pomoct. Snažíme se fungovat jako provizorní komunikační uzel a slovenské zájemce o bajkovou organizaci na sebe vzájemně odkazovat.

Bikemagazin.sk:>> Aké máš vízie so smerovaním ČeMBy v najbližších mesiacoch?
Tomáš Kvasnička:>> Přichází zima. Padne sníh a všechno se bajkově uklidní. Trochu si odpočinu od cestování po republice. Budu víc doma a dělat práci, která vyžaduje víc soustředění. Čeká mě nějaké psaní a překlady. Budu se také účastnit několika seminářů, kde chci představit vytváření podmínek pro bajkování jako účinný nástroj udržitelného rozvoje regionů.
Pro příští bajkovou sezónu je už víceméně nalajnováno. Budeme pokračovat v jednáních s lesníky a státní ochranou přírody. Budeme přesvědčovat samosprávu, že bajkování není zlo a že se ho vyplatí podporovat. Zní to banálně, ale v tom spočívá podstata naší práce. Navíc budeme stát na stráži. Kdyby se nám někdo pokusil z bajkování udělat zločin a nebo nám ho půlku vzít, rozpoutáme bouři.
Já budu cestovat po naší zemi za všemi ČeMBisty a ČeMBistkami, kteří nemají strach vystrčit hlavu z davu a pokusit se pro náš koníček něco udělat. Budou brigádky, bude ježdění a bude večerní zábava. Jestli všechno vyjde tak jak doufám, vyšleme pár ČeMBistů a ČeMBistek na konferenci IMBy v Americe a uspořádáme zájezd do Walesu.

Bikemagazin.sk:>> Tomáš, ďakujem ti, že si si našiel čas na tento rozhovor. Rovnako ti určite patrí vďaka za odvedenú prácu a osvetu, ktorú ty a partia vedúca ČeMBu vpred, robíte. Na konci rozhovoru nechávam každému “hosťovi” priestor na vlastné slová…
Tomáš Kvasnička:>> Já děkuju, že jsi mi v bikemagazinu poskytl prostor pro vysvětlení, o co ČeMBě jde. Přál bych si, aby díky našemu rozhovoru začalo slovenským bajkerům a bajkerkám téma bajkové politiky vrtat v hlavě. Moje slova na závěr jsou prostá: ČeMBA, mít kde jezdit!

Děkujeme serveru bikemagazin.sk Vďaka, Medveď;-)