ET Bikez - FR, DH, 4X » __slider

Doba kamenná – Krušnohorské XC Hammer camp.

Vít Stoklasa — Sun, 26 May 2013 13:57:47 +0000

Fotografie z XC Hammer campu. Letos to bylo jiné. Žádný autobus, žádný vývoz, žádná pěkná předpověď na víkedn. Bylo to to, čemu tady říkáme Kanada. První várka fotek je od Králíka, který trápen nemocí nejezdil, ale přijel alespoň vyfotit, jak se lidé těší na trail zvaný Doba kamenná. Z fotek jistě poznáte proč se tento trail takto jmenuje. Druhá dávka fotek je od 100klády a třetí od Antíka, který celé dva dny obětavě fotil. Děkujeme

1000+1 klopenka trail – Sopka

Vít Stoklasa — Sun, 12 May 2013 17:17:58 +0000

Maličko fotek z návštěvy plešatého pána z jižních čech.

Outro 2012

Vít Stoklasa — Sun, 28 Oct 2012 20:15:38 +0000

Ležím v posteli, z vlasů mi kapou zbytky špatně utřené vody po sprše a vedle noťasu stojí sklenice s hruškovicí, při jejímž nalévání jsem si říkal, že tam přece nebudu chodit třikrát. Je po Outru, oficiálně byla zakončena biková sezona 2012.

Letos nám počasí přálo. Dopřálo nám spoustu bolesti a mnohonásobně víc zábavy. Starým trailům dalo nové rozměry a novým netušené možnosti.

Účast: Musím říct, že jsem při takovémto počasí nečekal tak velkou účast. Jde vidět, že jádro Krušnohorského ENDURA je tvrdé jako čistý uhlík ve formě diamantu a už ho nezastaví nic. Doufejme. V pátek jsem bohužel byl odpadlíkem, který nemá koule vyrazit já a slabou výmluvu, že musím do práce jsem radši ani neříkal. Stejně by byla použita proti mně. Takže o pátku můžu napsat jen to, že ve služebním autě špatně funguje cyklovač na stěrače.

Sobota. Sobotní probuzení bylo veselé. Na balkoně cca 3 cm sněhu, na autech 7 a letňáky. Asi jako většina národa jsem já, ani Radek neměl přezuto a tak cesta do Kraslic nejen, že trvala o poznání déle, ale dokonce se v kopci za Lesíkem zdála chvílemi i nemožná. Skoro to vypadalo, že budeme muset vzít Astru na procházku a do kopce ji pomoci. Nakonec však led přešel v sníh a hned se jelo klidněji.

Traily u Roba. Oba nové traily jsou nádherné. Baby trail, i když díky sněhu až tolik baby nebyl, bude naprostá pecka. Dlouhý, zábavný, rychlý, na fyzičku. Doufám, že počasí dostane rozum a ještě před zimou se na něj dostanu. Je to můj plán. Druhý nový trail, který postavil LePo, bude také krásný. Teď to byl trail, který mi zase po dlouhé době dal možnost se na kole bát. Ne, že by tam bylo něco, co je těžké, nebo záludné, natož nesjetelné, ale ten sníh prostě kouzlí. Jsem zvědavý, jaký bude, až nebude zakrytý sněhem. Jak říkáme s bráchou, z každého trailu si musíš něco odnést, musí ti něco dát, někam tě posunout. A traily v našem okolí jsou toho důkazem. Za to Vám kluci moc děkujeme. Z Monkey trailu sníh udělal skoro dálnici, protože zbaběle zasypal díry mezi kameny tak, že nešly vidět. A co nejde vidět, to jde přejet J. Na Lepo trailu mi v tom sněhu chyběla rychlost na skoky, takže jsem pár skoků radši vynechal.

Traily u Sokolováků. U Roba bylo dost sněhu, vyjížděli jsme na kopce i v 10cm sněhu, a jelo to špatně. V Sokolově bylo 11cm sněhu na výjezdech, ale místy až nad nábu v trailu. Myslím si, že v některých místech jsem jel spíš podél trailu, než po trailu. Každopádně až na vršky kopců, kde sněhu bylo už opravdu hodně a jízda chvílemi připomínala jízdu na koloběžce, tak zbytek trailů byl velice zábavný. Bylo krásné, jako lidé postupně přicházeli na to, že pomalu to prostě nejde, že to potom klouže. Každopádně Hájis i Petr (RaceBike.cz) i přes vrstvu sněhu lákající děti na bobování dokázali skočit skoky, na které jsme my ostatní neměly koule. Stejně jako u Roba, tak i v Sokolově se pracovalo a na trailech jsou nové úseky. Musím říct, že se klukům moc povedli. Jestli budou stejně dobře vypadat i bez sněhu, tak to bude pecka.

Na závěr bych chtěl moc poděkovat. Chci poděkovat za moc věcí, tak to nechám jen u poděkovat a basta. Díky

iLegal Enduro Nejdek – Galerie

Vít Stoklasa — Sun, 14 Oct 2012 18:37:48 +0000

Galerie od 100klady.

Tady je Hájisovo – Sokolov Baník

Vít Stoklasa — Sun, 02 Sep 2012 08:54:36 +0000

“Coz takhle zitra poskakat na dirtech v Sokinu? 2 az 3 tam? Zdar” – SMS ho Hájise přišla ve chvíli, kdy jsme měli v nohách 3 traily za nejlepšího krušnohorského počasí co může být (mlha, lehké mrholení a bláto všude), tak jsme se rozhodli, že dáme změnu a pojedeme si zaskákat.Od naší poslední návštěvy prošel Sokolov opět poměrně výraznou přestavbou. Přibylo spousta nových dřevěných věcí, hliněných odpalů, pumptrack se provázal s dirty a skoky, v lese vznikla malá sekce pro děti, aby měli na čem trénovat, než se vrhnou do velkých věcí. Celkově jde Sokolov hodně dopředu. Pěkně to tam kluci staví.

Bohužel musíme konstatovat, že Nejdečští muži neumějí skákat. Tedy přesněji řečeno, velké dirty opět zůstaly výzvou na příště, možná i přespříště a dost pravděpodobně i navěky. Víc se tu asi nemá smysl rozepisovat a všem doporučuji zajet se podívat a ochutnat na vlastní pneumatiky. Chtěl jsem napsat kůži, ale to radši ne, přeci jen to mají postavené ze škváry :).

Enduro závod – Teplice 2012

Vít Stoklasa — Thu, 23 Aug 2012 12:28:27 +0000

Jsem řádný oldschoolový týpek, a tak si myslím, že i v době FB si možná rád někdo přečte report ze závodů. A myslím si, že tento závod si to rozhodně zaslouží.

Že tento závod nebude nic lehkého bylo jasné už dopředu. Profil trati, cca 1400 výškových metrů k nastoupání, 1800 ke sklesání a neznalost nových trailů byly jasnými ukazateli, že zadarmo to určitě nebude. Když se k tomu přidala ještě předpověď, která slibovala teplý vzduch ze Sahary a naprosté azuro, byl výjev domalován k dokonalosti.

V sobotu ráno byl klasicky sraz u Cepínu a projížďka trati. Seznámení s novými traily a projetí trasy. Jako každé projetí trati, i tentokrát se to strašně vleklo. Lidi se chtějí podívat, někde se vrátit, kus trati si načíst atd. Jako kdyby to zítra mělo rozhodovat. Ubíhající čas, přibývající kilometry a ostré slunce měnící asfalt v divnou tekoucí směs z nás vysávalo veškerou sílu. A to byla teprve sobota, neděle měla být mnohem horší dle předpovědi počasí. Ale nepředbíhejme. Výsledek sobotního dne, hlavní skupina která byla na kopci v cca 1030 se vrátila k Cepínu něco po 19té hodině. Všichni vyprahlí jako vojáci na konci operace Pouštní bouře. Naštěstí se večer řádně doplnily tekutiny a tak v neděli startovní pole neprořídlo.

Neděle ráno. Sešlo se nás tu docela dost, asi 30 lidí, samé známé tváře krušnohorského ježdění. Začalo předzávodní zastrašování. Blue leštil Santu a mazal vše co bylo potřeba. Rob si připravoval chrániče a integrálu. Tímto činem mimochodem v sobotu dost vyděsil lidi, protože aby jel Rob na enduro takto nastrojen nikdo nečekal. A ti co četli hlášení od Roba z minulého týdne, že nás chce Mates zabít, tak mohli mít opravdu strach.

Jako v sobotu, tak i v neděli byl zajištěn vývoz na první etapu. Novinka zvaná Hrobárna začíná na Bouřňáku, skoro na stejném místě jako Fanny trail. Je to super trail, plný výborných záludností, které umí na oči (či po jednom projetí) opravdu potrápit. Ostré skoro polední světlo střídající se na trailu se stíny od větví stromů simulovalo stroboskop na diskotéce a v kombinaci s volně vznášejícím se prachem ne nepodobným diskotékovému kouři/ mlze nutil jet do každé zatáčky jako v autoškole při druhé jízdě – připraven na všechno a pomalu. Tuto strategii jsem volil já. Dokonce jsem nikde nešel ani nijak zásadně ven. Daní za to byla pomalejší jízda.

Druhý trail byl Funny trail – stará freeridovosjezdová dráha, ze které se v druhé třetině odbočilo na Slizouna. Nový trail zasekaný do svahu s krátkými výjezdy, prudkými otočkami okolo stromu a kořeny kam se podíváš. Tento trail je na konci vybaven rozřazovacím prvkem, dropíkem. Krásná zábavná věc, která být sama v jednoduchém terénu, tak je i krásně jednoduchá. Tady však byla zakomponována mezi příjezd přes kořen, okolo stromu a odjezd do komprese (malého protisvahu). Kdo neměl odvahu, volil objížďku.

Po druhé etapě nás čekal nejdelší přejezd na Vitisch trail. Dokud jsme stoupali po boku Bouřňáku nahoru, tak to ještě šlo, jelo se po lesní cestě ve stínu mezi stromy. Ale jak jsme se blížili k vrcholu kopce, teplota začala rapidně růst. Moje tělo pracující rozumně do teploty maximálně 25°C už nechtělo nic jiného, než se někde namočit, ale zatím alespoň fungovalo.

Třetí trail – Vitisch trail.

Řekl bych že asi nejdelší trail na vzdálenost. První část je vedená mezi trávou a borůvčím, které dokonale zkovává kameny a překážky. Ty využívají svou šanci a číhají. Zahanbeně musím říct, že mě dostaly. Ještě před vjezdem do lesa už jedu na prázdném kole. Chvilku váhám, co dál a říkám si, že to zkusím co nejrychleji vyměnit a dojet. Skáču s kola, házím batoh na zem a vyndávám pumpičku a duši jako Banderas v Desperádu zbraně s futrálu od kytary a měním. 1. minuta – Projíždí brácha, kolo už sundané, duše vyndaná. 2. minuta – Projíždí Rob, kolo už na zemi a pumpuji. Jen se zeptá, zda nic nepotřebuji a uhání dál (Děkuji). 3. minuta – Projíždí Štefan, v hlavě mi zní číslo 140, což je počet pumpnutí, které jsem už udělal. Říkám si 160 a jedu. Skoro 4. minuta V dáli se už někdo objevuje, a tak skáču na kolo s jasným cílem dojet Štefana. Bohužel ruce z pumpování bolí tak, že mám radost že nepustím řidítka a nejdu z kola ven. Už ke konci trailu alespoň vidím prach od Štefanovo pneumatik. Na trailu ještě potkávám Roba, kterého se poslední dobou ta smůla opravdu drží, protože už zase lepí.

Horko zažíná být opravdu strašné. Snad každých 50 metrů výjezdu si dávám malý lok vody, abych se držel při smyslech. Závidím všem holkám, které mají rády vedro a nedělá jím to problémy. Mě to prostě ubližuje. Zase na druhou stranu, je to stejně jako trail pro všechny stejné, takže tak :).

Začátek Heavy Metalu jedu jako mátoha a čekám, kdy mě vítr ofoukne. Děje se tak až pod kolejemi, mezi nějakými zelenými květinami. Tam krásně foukne, a já přicházím k sobě tak, abych chtěl zase závodit a ne jen sjet dolů. A taky se to hned projevuje. Jdu k zemi. Rychle na kolo, narovnat brzdu a pokračovat. Trail se mi moc líbil, mám takovéhle věci rád. Jediná výtka je mezera mezi některými stromy. Prostě se tam ta řidítka nevejdou :).

Dole nás zachraňuje Radka hroznovým vínem a domácí sušenkou. Lahoda – moc děkujeme.

Znovu výjezd okolo viaduktu, a hurá na T4. Od doby, co tam již nejsou hřebíky je to můj oblíbený trail. I když to byl předposlední trail, tak jsem se ho snažil si užít, co mi síly stačily. Asi proto jsem na něm trochu bloudil, pan doktor se kochal :) – co na to říct, jsem idiot.

Poslední výjezd na Smaženici. Na tomhle výjezdu jsme se s bráchou a Štefanem utěšovali, že už to není daleko a že to zvládneme, dyť už je to poslední. Ve zbytcích vody v potoce jsme si opláchli obličeje a ruce a nastoupali opět k viaduktu, tedy dotlačili. Tam nás dojel Perry a to, musím říct, mě trochu vyděsilo. Trail, který má na začátku poměrně dlouhou šlapavou cestu a není moc technický musí být přeci Perryho doménou a mohl by mě zajet. To se nesmí stát. Start. Rvu to, co to jde. Když to nejde, představím si Perryho jak rube, to mi dodá sílu a rubu dál. Konečně trail, tady už moc nenaženu, takže radši víc bezpečně, ať nejdu z kola ven. Trail utíká pod koly, ruce pálí, nohy bolí, Perry už někde funí na trati. Cíl. Čekám, kdy se objeví brácha. Brácha přijíždí a s úsměvem od ucha k uchu povídá něco o tom, že někde předjel Perrouše. Je to dobré. Nezajede mě, už jsem klidnější. Největší strašák dne je zahnán.

Závod byl pro mě jedním z nejnáročnějších závodů vždy. Teplo, které bylo dalo už tak těžkému okruhu úplně jiný rozměr. Okruh, který měl být objetelný za cca 4 hodiny se jel při závodě přes 6 hodin. Bylo to těžké, bylo to drsné, bolelo to, ale bylo to nádherné a rozhodně nezapomenutelné. Ještě jednou děkuji Matesovi a celému realizačnímu Teamu. Speciální poděkování patří Radce, že Matese v obdobím před závody nezabila a umožnila mu to zrealizovat. Přeji ji vyjdou následující dny ;).

Už se těšíme v Nejdku.

Děkuji Robovi za Fotky www.robtrnka.com

Secret trail – Ztracený potok

Vít Stoklasa — Sat, 12 May 2012 21:16:22 +0000

Tak je to tady. První fotky z trailu, o kterém již někteří slyšeli, ale zatím velice málo lidí ho jelo. A zatím to tak ještě zůstane :). Protože tento trail je pouze za odměnu a navíc je ještě stále ve výstavbě. Uvnitř článku naleznete pár fotografií, které jsme s bratrem dnes večer na rychlo cvaknuli.

Ilegal Enduro Race 2012 Kraslice

Vít Stoklasa — Mon, 30 Apr 2012 06:37:18 +0000

Tak je to za námi. Bohužel místo toho, abych o včerejším závodě přemýšlel doma na zahradě s dobrým kafem na stole, sedím v kanceláři s, no řekněme, normálním kafem na stole a přemýšlím, co všechno mě bolí. O našich Enduro závodech v západních Čechách se toho již různě napsalo hodně, tak snad se nebudu moc opakovat.

V sobotu je vždy trénink spojený s prohlídkou tratě. V podstatě je to dlouhá společná projížďka, kdy lidi co jsou na trailech poprvé, mají možnost alespoň získat hrubou představu o tom, jak se co kde může jet. Letos se nás na projížďku sešlo okolo třiceti. Lidé přijeli opravdu z daleka a i slavná jména dorazila. Sraz tradičně v 11 hodin na náměstí a hurá na kopce. Při pohledu za sebe ve výšlapu mi naše skupina připomínala motorkářepři otevírání sezony. První trail se jel již známý Money trail. Kdysi pro většinu lidí nesjízdný trial, který už nikdo nikdy nechtěl jet znovu, se postupem času a pohledem na ostatní traily změnil v plynulý houpavý trailík, který nedrncá. Je krásné, jak si ti lidé umí zvyknout na cokoliv.

Druhý trail se jel fungl nový Honky Tonky trail. Velice zajímavý počin, který spoustu lidí přivede k myšlence, jestli se tohle dá vůbec ještě projet. Dá, a kupodivu docela dobře. Při tréninku mi tento trail kladl trochu odpor, a abych si nepokazil už takhle špatnou pověst, tak jsem se musel jednou vrátit a kousek si zopakovat. Na celém trailu jsou v podstatě jen tři těžká místa. První kamenný chodníček, který se nesmí jet pomalu a končí velkým dropem. Druhé místo se spinou, které se musí také jet rychle, a ještě se přes spinu musí nadhodit kolo, jinak velký převodník zapláče. A třetí místo, které kupodivu nevypadá tak těžce, ale je těžké tím, že je až na konci a svádí k tomu, podcenit ho (ano, udělal jsem to při závodě a hned se tam dvakrát smotal na zem). Krásná stopa, co sem tam drncne, ale jak se z ní vyjede, tak je to katastrofa, jeden kámen si člověka hodí na druhý, skoro jako kdyby se domluvili a je už se jde z kola ven.

Třetí trail je legendární SSD. Taková něžná pěšinka, vinoucí se svahem do údolí, proložená dvěma lehkýma traverzy. Tak tohle byla oficiální tisková část, a teď jak je to doopravdy. Na prvních 66 procent trailu tomuto popisu přesně odpovídá. Ale jak se mine místo nazývané Hell gate, tak nastává pravý trénink na DH. Kluzká, blátem spojená směs jehličí a rozježděné trávy ve sklonu umocňující neustálé zrychlování až do záchytné zatáčky, je podklad po kterém se jede v celé této části. Omlouvám se, ještě tam jsou kořeny a staré pařezy. Tento trail byl před týdnem krásnou 20cm širokou pěšinou, které měla boky a dalo se na ni udržet. Po projetí tréninku se změnila ve skoro metr širokou brázdu. Adam Vágner poznamenal, že nechápe, jakto, že nikdo z Kraslic nejezdí světák v DH, protože to je trať na světák. No, skoro by mu to jeden mohl věřit, kdyby ho neviděl jet. Naše maximálka, jeho minimálka.

Čtvrtý v pořadí byl letos také nový trail, Bruno trail.

Jedná se o traverzový trail první polovinu většinou v bahně, druhou polovinu pěkně ve svahu. Tento trail je ze všech trailů fyzicky nejnáročnější. Jsou v něm místa, kde běh je zaručeně rychlejší než jízda, tedy v mém případě. Předpokládám, že Honza Škarnitzl na něm nesundal nohu a od zadního kola mu lítalo bláto jako závodníkovi na šestidenní po měsíci dešťů. Snad kromě Roba, Zuzky a Štefana, si na konci tohoto trailu každý zanadával. Můj osobní názor je, že trail je super, ale chtěl by upravit tak, aby se dal projet víc suchou nohou, aby si ho člověk chtěl projet a nemusel se už předem smířit, že bude mokrý. Protože bude.

Z Bruno trailu se pokračovalo krátkým stoupáním na 50/50. Tento trail je můj velmi oblíbený. Nedá se u něj stanovit obtížnost, protože ta je závislá na počasí a to tak hodně, že za sucha ho projede skoro každý, kdo trochu jezdí po lese a za mokra tam většinou zachybuje i ten největší nejostřílenější jezdec. Na závody bylo sucho, takže trail byl příjemný a zábavný. Když o tom přemýšlím, tak to letos bylo možná poprvé, co jsem ho v závodě projel bez odšlápnutí na zem. Mám ho moc rád. Jeden skok přes potok, jedná skála, co budí respekt a spousta zábavy.

Po 50/50 už zbývá jen XC trail. Trail, který jsem již dlouho nejel. Přesněji jel jsem ho jen jednou, před dvěma lety na oči při závodě, takže jsem si z něho nic nepamatoval. O to víc jsem byl překvapený, jak mě tento trail bavil. Je to opravdu zábavný, dlouhý, neuvěřitelně dlouhý trail, kde není nic nebezpečného, jen úzká stopa mezi stromy.

Závody.

Na závody jsme měli dorazit ve třech. Já, Radek a Radek. Bohužel RB urazil v sobotu patku (vytrhl závity z rámu a musel je zalepit znovu) a oprava se nepovedla, takže místo odjezdu do Kraslic vzteky kopal do kola a úplně neskrýval své zklamání. My vyrazili s bráchovo návštěvou z USA. Popisovat průběh závodu je zbytečné, tak pouze pár postřehů. Zapomněl jsem si doma chrániče na kolena. Díky tomu jsem jel pomaleji, než bych asi jel, když bych je měl, protože jsem nechtěl spadnout. Což se myslím projevilo tak, že jsem jel rychleji, protože jsem méně padal :). Bratr si koupil kotouč Shimano Ice, kde je kov hliník kov. Na konci druhého trailu ho lekce tuknul a kotouč už je v … Prostě tam, kde někdy bývají. Takže 800 Kč v háji. Rob dokáže na závody sehnat spoustu lidí, kteří mu výborně pomáhají s organizací. Všem za to mockrát děkujeme. Snažil jsem se je vždy alespoň pozdravit, když jsem projížděl kolem, aby měli radost.

Výsledky si můžete prohlídnout v tabulce pod článkem (Vložím z domova).

Všechna fota pořízena Robem – www.robtrnka.com

Tady je Robovo – Honky Tonky trail

Vít Stoklasa — Wed, 18 Apr 2012 18:39:46 +0000

V sobotu jsme byli u Roba, že projedeme traily po zimě, jestli pořád stejně drncají, jsou na stejném místě a jsou pořád tak zábavné. Traily jsou na stejném místě. Asi jsou i stejné, ale rozhodně drncají víc. A protože si Rob na nás připravil novinku, v podobě Honky Tonky trailu, bylo nutno si ho dnes vyrazit prohlídnout znovu a bez předsudků.

Mnoho lidí se mnou určitě nebude souhlasit, ale je to pecka. Trail, který kdo projede bez odšlápnutí a bez chyby, tak je bud strašný talent, nebo neuvěřitelný klikař. Jak v sobotu šel za Robem lehce, a chyboval jsem jen malinko, tak dneska to bylo už horší. Abych projel úseky čistě, musel jsem se vracet znovu a znovu. A to ne, že bych je potom projel čistě, prostě jsem si jenom nešlápl na zem. Ne, že by tam bylo něco těžkého, každý metr samostatně by byla sranda a jednoduchost sama, ale takhle pohromadě to potrápí hlavu i tělo.

Každopádně, pokud se má jezdec někam posunout, tak jedině na trailu, který neprojede na první pokus. Ani na druhý. Uvidíme, jaké budou další ohlasy, mě a bráchovi se líbí moc. Názory ostatních nemohu hodnotit. Určitě se podělí sami.

Otevíračka Pumptracku

Vít Stoklasa — Sun, 25 Mar 2012 18:23:54 +0000

Na tuto sobotu bylo naplánováno “slavnostní” otevření pumptracku. Píši v uvozovkách, protože nikdo nepřišel ani v obleku, ani ve fraku, a dokonce nevyletěl do vzduchu ani jeden špunt od šampusu. Zase na druhou stranu to dobře kompenzoval počet otevřených piv, upečených steaků, lososa a klobás. Krátké shrnutí pro ty, kteří se nedostavili. Vše vypuklo okolo 1300 hodiny, kdy jsme nainstalovali hudbu, postavili stánky a stoly, a začaly přestavovat pumptrack. Přeci když se dnes otevírá, tak nebude hotový. Měl být, ale páteční špatné počasí s deštěm zabránilo našemu snažení. Po chvilce byly upraveny drobnosti, co jsme chtěli překopat a začlo se jezdit. Dlouho se trénovalo, současně jezdilo oběma směry (kupodivu se nikdo nesrazil). Okolo třetí hodiny jsme sepsali všechny lidi co měli kolo a šel se udělat sranda závod, jehož výsledky doplním, jen co si vezmu notýsek z auta. První závod se jel jedno kolo vnější okruh, druhé kolo osmička a třetí kolo vnitřní okruh. Na zapamatování docela sranda. Při opravných jízdách s tím lidé měli trochu problémy. Po závodech se rozdělal gril a už se jenom vegetilo.

Vedle pumptracku byla natáhnutá lajna na chození, takže kdo chtěl, mohl střídat lajnu, pumptrack, 4Xdráhu.