Image Image Image Image Image Image Image Image Image Image
Scroll to top

Top

7 Comments

USA Trip #1 – Oregon, Idaho

USA Trip #1 – Oregon, Idaho
Radek Broz - etbikez.com

Day 1

 

“Takže vy jedete všichni spolu? Jak dlouho se znáte? Kdy přesně jste bookovali letenky? Přes jaký server? Kam všude přesně pojedete? Setkáte se s někým na území Spojených států? Kde pracujete? Jak dlouho tam pracujete?” Předsunutá imigrační úřednice nás trápila čtvrt hodiny, ale po krátký konzultaci s nadřízeným usoudila, že nejsme pro USA až tak velkou bezpečnostní hrozbou a vpustila nás do dalšího letadla. Stejně jsem se nemohl zbavit pocitu, že vyzvídala, proč chceme opustit Evropský svaz.

Víte, kam přijdou letušky, kterým prach na korunku miss Severní Dakota sedá již pěkných pár dekád? Dají je do Delty. Kdyby bývali trošku svižnější a zvládaly Chardoney dolévat hbitěji, mohl let být o něco snesitelnějším.

Představu teplého babího léta odvála bouře, do které jsme v Portlandu přistáli a definitivně ji zmrazilo čekání na auto. Přes hodinu jsme se před letištěm s Lenkou sázeli, jestli to, s čím kluci přijedou, bude schopno pojmout kola. S rezervou dvou centimetrů čtverečních bylo.

Hned cestou z letiště projíždíme kolem zajímavejch vodopádů. Stejně jako skoro všude je to tu pro turisty uzpůsobený tak, aby nemuseli udělat víc, než stáhnout okýnko auta. Působí to asi tak, jako bychom přijeli na nádvoří Karlštejnu, stáhli okýnka, vytáhli foťáky, dvakrát obkroužili a jeli si projet Karlův most.

Počasí na kopci, kde jsme chtěli nocovat, už není ani trochu takový, jak jsem si ho představoval. Takhle nějak jsem si vlastně představoval vojnu – po třiceti hodinách bez spánku vylezeš do slejváku v šílenym větru a musíš si postavit stan. Měl jsem toho večera stěží sílu na rozkousání steaku.

DSCN0447

Day 2

Když tě ráno vzbudí kapky bubnující na plachtu stanu, víš, že s ježděním to moc slavný nebude. Traily jsou tady hladký, hliněný a obyčejně tvrdý, prašný a hlavně vyschlý. Dneska maj konzistenci rozteklý modelíny. Naštěstí je nedaleko hotspring, kde máme v plánu strávit chladný den. Během stoupání k jezeru Paulina Lake se na předním skle našeho Dodge objevuje takové divné cosi. Jakoby ty kapky chvíli držely kristalickou strukturu. Jo, fakt je to sníh! U brány do parku je ho už po kotníky. Usrkávajíc whisku, přehrávám si v hlavě ty kecy o tom, jak tu bude hrozně vedro a až vedra bude míň, přesuneme se do pouště, kde bude pro změnu nesnesitelný vedro. Sníh v září jsme úplně nečekali.

 

K hotspringům regulérně prošlapáváme pěšinku sněhem, ale petka s whisky dost tlumí trudomyslnost. Ze 100kládovo fotografií jsem si hotspring představoval velkej minimálně jako Škromachův bazének, s průzračnou zurčící vodou. Tady jsou u břehu jezera dvě takový malý sírou smrdící černý louže. Jenže šli jsme sem docela dlouho, což znamená, že jsme stihli z petky něco upít a tak nemáme úplně problém louži trochu vyhrabat a vlízt dovnitř. Následující hodiny běží v úplně jinym režimu. Asi tak padesátrkát opakuju, jaká je to bomba, sedět si takhle v teplý vodě a koukat na zasněžený kopce. 100kláda furt ujišťuje, jak teplo ještě bude. Hladina v petce nebezpečně klesá, kachny na hladině přemýšlejí o migraci na jih a my sedíme a meleme dokola stejný nesmysly. Lenka stylem “Sama doma” popíjí víno v autě do chvíle, kdy se její hladina alkoholu v krvi srovnává s naší a přidává se k nám. Vít je zodpovědný řidič a ucucává jen do americkýho limitu, takže by se dalo snadno vydedukovat, které osoby 1,75l petku dokázali vycucat do sucha. Následkem výše uvedeného je příjezd k Hannah tak trochu obestřen tajemstvím a některé příhody, které se podle nás zaručeně nestaly, nám musí Vít ráno odvyprávět.

DSCN0467

 

Day 3

 

Je zima  a chvílema prší. Doma bych s pressem v ruce z okna pozoroval, jak se nad kopcema honěj mraky a hodiny přemejšlel o tom, jestli má cenu  jít ven nebo ne, abych nakonec vyjel skoro za tmy a následně si nadával, že jsem to neudělal dřív a celý odpoledne dumáním promrhal. Jenže sem jsme jezdit letěli přes půl světa, takže je nutný skřehlýma rukama konečně smontovat kola a vyrazit. Hřebenovej singlík v mírnym dešti je nakonec docela příjemnej. Následný grilování steaků je podle mě ještě lepší.

 

DSCN0631

Day 4

 

První ježdění na stavěnejch trailech v Bendu. Takhle nějak by vypadal Singltrek pod Smrkem, kdyby Tom Kvasnička nebyl v některejch věcech tak zabedněnej. Hodně přijemný svižný poježdění! Singl je tu místy obousměrnej a díky slušnosti jezdců to překvapivě i funguje – prostě někoho vidíš stoupat proti sobě, tak mu normálně uhneš – nic složitýho. Jezděj tu mladí, staří, starý ženský, cyklokrosaři, všichni z toho maj radost. Bajky tu moc neřešej, velká část lidí tu jezdí na retro věcech, za který by jim evropští sběratelé utrhali ruce. Ale proč na českej Singltrek narážím? Kromě sítě zelenejch a modrejch pěšinek pro rodiny s dětmi tu mají i ostřejší traily plný klopenek a skoků. Ano, skoků – toho, na čem by se v ČR prý běžní smrtelníci zabili a co na Singletrek nepatří. Všechno jde projet, nikoho to neohrožuje a taky tu jde vidět, že lidi nejsou až tak tupý, aby se motali s přívěsným vozíkem s dvojčatama na černý trati. Central Oregon Trail Alliance vznikla v roce 92, takže se dá předpokládat, že oni jsou ti, kdo o tom už něco vědí a my si k tomu musíme ještě projezdit cestičku.

DSCN0681

 

Day 5

 

Hannah, u který jsme první dny přebývali, má z verandy úžasnej výhled na Smith Rock. Využíváme teda posledního dne v Terrebonne k dopolednímu hiku. Jetlag stejně dělá svý a pořád vstáváme kolem šestý a den je tak dlouhej. Cedule varovaly před chřestýši a pumou, naštěstí nás během výšlapu atakoval jenom malej králíček. Strachu bylo stejně dost už jen z pohledu na highlinu natáhlou ze skalní věže. Odpolední zábavu opět obstaraly traily v Bendu. Snad nekonečnej Lowers Whoop, kterej ti mezi spoustou klopenek a skoků nedá na několik desítek minut vydechnout, jsme dali pro velkej úspěch ještě jednou. Tyhle singly jsou super!

Jsem tu už několik dní, ale pořád nechápu místní vozovej park. Nikdo – fakt NIKDO tu nemá auto normálních rozměrů. Ekvivalentem Škody Oktavia je tu co do četnosti zastoupení Dodge Ram – pickup velikosti naší Avie, kterým většina lidí z “venkova” dojíždí do kanceláře. Ten venkov je třeba taky brát z rezervou, protože jako roztahaná vesnice z papundeklovejch baráků tu vypadá kdejaký padesátitisícový město. Aby to nebylo málo, za Dodgem Amíci často vlečou obytňák velikosti autobusu. Za ním mají zapřáhlej další vlek se čtyřkolkou, případně lodí. Nebo si alespoň za obrovskym obytňákem vlečou “malej” osobák na popojíždění – většinou Ford Forerunner nebo podobnou vyloženě městskou záležitost.

IMG_5287

Day 6

 

Co vám budem nalhávat, Oregon je sice krásnej, ale zima tu byla trochu větší, než jsme čekali a počasí se mělo ještě víc kazit. Nejvyšší čas nabalit auto věcma a vyrazit směr Idaho. Pak zjistit, že Hannah přítel úplně neschvaluje uschování našich krabic na kola, vybalit auto, nacpat do něj krabice na kola a zabalit jej ještě jednou. Ale to je jinej příběh-příběh americké přetvářky.

Při přesunech po státech člověka fascinuje to neuvěřitelný množství nevyužitýho prostoru. Takhle nějak asi vypadá nekonečno. Pláň, poušť, občas je kus zavlaženej a na tom se pasou steaky. Jedeš pár hodin a je to pořád to samý. U nás by ten prostor zaplňovala nějaká republika s tisíci měst, vesnic, továren… Tady je jen dálnice. Přestože tu je provoz jak u nás na Přebuzi, maj tu smaozřejmě čtyřpruh. Jedeš dvě stě kilometrů, během kterejch jsi potkal dva keře a pár lovci prostřílenejch značek, než přijedeš k benzínce. Všechny klišé z americkejch vidlákovů, které znáte z filmů, jsou v realitě ještě znásobený. Na benzínce maj benzín, sušenej hovězí jazyk, kuše, šípy, brokovnice, náboje a kšiltovku “Joe’s Archery and Guns”. Poblíž je jeden barák, na benzínce patrně pracujou všichni jeho obyvatelé. Mladej Joe dolejzá za Marry starýho Smithe, kterej má ranč sto mil odsud.

DSCN0744

Cestou je další hotspring – tentokrát velkej, čistej a ještě víc horkej. Akorát to tu balí parta lovců. Ženy nechali doma, maj několik Dodgů Ram s přívěsama, jsou tejden v týhle pustině, kde celý dny chlastaj pivo a střílej jeleny. Bavíme se o teplotě vody, převádíme si to do Celsiů a snažíme se jednoho američana konvertovat na metrickej systém. Uznává, že my v tom máme narozdíl od nich právě ten systém. Původně bylo v plánu ještě ježdění v okolí Boisee, ale koupání se zásobou alkoholu se trochu protáhlo a stejně bylo venku hnusně.

DSCN0710

Spaní u dálnice poblíž Twin Falls bylo v tu chvíli asi druhý nejstudenější, co jsem kdy zažil. Ještě jsem nevěděl, že se nám to v následujících dnech podaří překonat. Naštěstí Fahrenheity na palubce cestou do Moabu krásně přibejvaj a my odpoledne v tričkách vyskakujeme na parkovišti u Slickrocku. O tom ale zase příště…

 

 

 

 

Comments

  1. Říkal jsem si, jestli už ani z tohodle nenapíšeš report, tak z čeho potom. Sice už jsem všechno slyšel v hospodě, ale bylo to zábavný čtení.

  2. Když já většinou nemám čas/chuť to napsat hned a když to napíšu později, tak mi vždycky na netu vynadáš, že je to pozdě:o) Takže se pak na to vykašlu úplně.

  3. KRAJIC

    No podívejme, podívejme jaký pěkný, čtivý, oduševnělý článek, když si odpustíš pičácké nacionalistické kecy jak jste jako krušnoborci první na světě přišli na myšlenku jezdit enduro atd. Palec hore, čekám na 2 díl.

  4. Tys viděl můj rozepsanej článek o Špičáku? Přesně o tom totiž měl být! Měl bych ho dopsat;)

  5. blue

    galerie dobrá na rozhejbání krku :-)

  6. Dobry cteni, uz se taky tesim na dalsi i kdyz sem tam byl :D

  7. Krchy

    Krásný článek a fotky. Už dlouho jsem se tak nezasmál, viz RAM x Oktávka, apod. )) Těším se na pokračování. díky

Submit a Comment