Image Image Image Image Image Image Image Image Image Image
Scroll to top

Top

11 Comments

West Style End of Season Enduro

West Style End of Season Enduro

Koncem října slavíme den, kdy jsme se trhli od prosperujícího Rakouska a vydali se svou vlastní Českou cestou. Občas si říkám, jestli by se dneska Masaryk za to Habskurkům radši neomluvil. Pro většinu lidí je to ale hlavně volnej den a vzhledem k blížící se zimě jedna z posledních možností, kdy si pořádně zajezdit. Loni se tu na západě zrodil nápad – máme prodlouženej víkend, tři dny volna a jsou tu tři endurový lokality, který mají na starosti tři lokální bandy. To k sobě náramně pasuje.


Den první letos padl na Sokolov. Když se řekne Sokolov, většina lidí si představí hnědouhelný doly, kouřící komíny, paneláky. Tedy nic spojeného s přírodou a bikingem v lese. Chyba! Sokolov má úžasný okolí a místní banda nelení a buduje neskutečně hravý věci. Začínáme Roling Stonem, 18 trailů před náma. Roling Stone měl občas dost těžký místa. Pak místa, kse jsem pravidelně koloběžkoval a taky místo, kde jsem naprosto spolehlivě při každý návštěvě sundal pár gramů z velkýho převodníku. Teď je to všechno nádherně vyskládaný kamenama – o malinko lehčí a o strašně moc zábavnější. 15 trailů je ještě před náma!

Jezevec je takovej kratší hopsavej trail v lese. Následuje výjezd na Golden, kterej obvykle ve zdejší sestavě přeruší návštěva hospody, ale ta je naštěstí zavřená;) Jedem s 200kládou a Lukášem vepředu a udáváme tempto. Tempo takový, že se místním moc nelíbí a ž nás asi nikam nepozvou. Nažhavenost na ježdění je obrovská a tak nevydržíme po dojezdu ani chvíli stát a hned se spouštíme dolů. Golden je skvělej. Ten trail je neskutečně hravej. Napřed série menších skočků a pak úzkej singl zasekanej do svahu. Kluci to suprově opravili.

Sápeme se na Krudum, nejvyšší kopec v okolí. Výjezdový tempo držíme. Vždycky, když jsme sem v minulosti přijeli, jezdila na vrcholu asi stometrový kolečko nějaká šílená ženská. Vždycky. A hájis říkal, že je tam prostě furt. Dělám si srandu, že ji tam určitě potkáme. Co myslíte? Je tam a krouží. Má tam tentokrát i jakýhosi trenára. Na co trénuje, je mi záhadou. Kdyby jezdila nějaký intervaly, nebo to ve stoupání rvala, co to dá, pochopil bych. Ale ona jen bezúčelně jezdí kolečko stylem pomalu nahoru, pomalu dolu. Kolo se železnejma blatníkama na závodní ambice taky neukazuje. Každopádně jsem na tomhle kopci byl asi pětkrát a pětkrát ji tu potkal. Až bude mistrovství světa v kroužení na vrcholu Krudumu, je to moje jasná favoritka. Trail z Krudumu je taky nově poladěnej a po hravym a celkem hladkym Goldenu je to zase něco ostřejšího. Ještě 13 trailů před náma!

Spáleňák je zase z jinýho soudku. Houpavý pumpovac boule v lese. Informace pro ty, co jsou zde poprvé: “Všechny tlum, ale je tam jedna, tu musíš potáhnout.” všechny spíš děsí. Má to flow, ale bere to zbytky sil. Sokolovská klasika Květák je pak definitivní tečkou za probikovanym dnem. Tahle lokalita neni nijak záludná, traily jsou neskutečn různorodý a hravý. Pro vyznavače endura prostě povinná návštěva. Ještě dva dny a 12 trailů před náma.
Nejdek

Domácí lokalita a jasnej plán: objet trať Enduro závodu a přidat k tomu Ptáka, protože jinak by to bylo krátý, že jo. Všechno je krásně mokrý a má to teda tu správnou obtížnost. Jen škoda, že jsou mokrý i rozblácený výjezdy. Občas do toho člověk šlape vší silou a kolo skoro stojí na místě. Po Sokolově v závodnim nasazení už rozhodně nejezdim tak vepředu. Boubín + Zlomená čelist, Sherwood, Myší Díra, Rosa, Pták, Sopka. Taková ta klasika, asi se netřeba rozepisovat více, bylo o v podstatě stejný jako Enduro závod. A Hájis odmítl předvést loni tak úspěšnej X-up. Hlavní poznatek z nejdeckýho dne je, že stejný tratě, co se jezdili na Campu, kterej trval celej den, a všichni těžkooděnci z nich byli vyčerpaný jak embéčko po cestě do Jugoslávie, se dá bez pomoci autobusu zvládnout za nějaký tři a půl hodinky. 6 trailů s výjezdama a se Sokolovem v nohách.

Večer už ležím v posteli, skoro usínám a pípá smseksa: “Ráno od 7.30 budu bagrovat na dráze, už jsem tam něco porochal.” Bagrista byl objednanej delší dobu, ale vždykcy to dopadlo stylem: “udělám to ve čtvrtek… Tak o víkendu nebo max. v pondělí… příští sobotu…” A původně měl po několikátym odkladu bagrovat v den nejdeckýho ježdění. Co teď? Budim 200kládu, kterej už taky skoro spal.Neradi, ale medělní Kraslice tak nějak rušíme. 200kláda musí ještě ráno do práce. Já bych taky měl ráno ještě něco udělat, ale mě nikdo nehlídá a zákazník, kterej stejně faktury platí nejdřív po třech měsících, nemá tentokrát nárok.

Kraslice

Je neděle, před osmou a místo abych čerpal sílu na Kraslice, jsem na fourcrossce. Bagrista má vyrovnanou placku pro pumptrack a jednu zatáčku podle plánku. Plánek máme od američanů, co už hodně pumptracků postavili. Očekávali jsme, že si ušetříme zkoušení metodou pokus-omyl a postavíme na cenimetry přesnou kopii už funkční dráhy. Bagrista je přesnej a plánek precizně drží. Ale ta zatáčka vypadá nějak velká. Fakt velká. Místo ostrý klopky, kde to jenom zasviští a vy z ní běhěm vteřiny zase vylítnete, tu je něco, co nejvíc připomíná zatáčku atletickýho oválu. Tohle nepůjde. Jdeme kopat na fourcrossku a čekám na 200kládu, že s ním plánek tak nějak roztrháme. Dál už to jde rychle, 13 tater hlíny mizí, část fourcrossky se překopává, ale bagrista má ten den ještě dva kšefty různě po republice a spěchá pryč. Škoda, ještě bychom ho něco porejpat nechali. Před jednou je hrubá stavba hotová. Skáčeme do auta a doháníme enduristy. Přišli jsme o dva traily, ale postavili během toho pumptrack. Akceptovatelná výměna, 4 traily před náma.

SSD trail je novinka vedoucí ze Špičáku. Neplést s tím šumavským – kopců tohoto ména najdete na každé turistické mapě hned několik. Rob nedělá lehký traily. Nedělal je tak nikdy. Už mě i nějak přestalo překvapovat, že když se vrátí z měsíčního ježdění s Lopesem někde na kraji světa, postaví naprosou šílenost s tím, že jezdit tohle je přece normální. Jeho starší Monkey Trail mi kdysi přišel na ednuru nejetelnej, dneska ho máme za oldschool trail, co má flow. Newschool traily jsou jinde. Vždycky, když něco novýho jedu, představuju si Roba, jak s rejčkem v lese kope a liduprázdnejma mlhou zahalenejma Kruškama se rozléhá jeho ďábelský smích. Takovej ten, jak maj hlavní záporáci, co chtěj v béčkovejch filmech ovládnout svět obrovským paprskometem. Slyšel jsem hodně o tom, že SSD bude prudkej. Fajn, aspoň to pojede. Čekám pár prudších krušnohoeskejch pasáží okořeněnejch o nějakej ten žulovej balvan a vrhám se mezi prvníma z kopce. První zastávka, kde se čeká na ostatní – byl tam jeden zrádnější kořen, ale jinak celkem pohoda. Druhá zastávka – chytal jsem pod skokem, kterej mě zle překvapil Křižáka, kterýho překvapil úplně stejně, ale jinak taky ok. Tohle přece neni nic tak hroznýho. Úplně vidim, jak se Rob nervózně hryže do rtu a drbe si vousy s tím, jestli má lidi připravit na následující. Nakonec se prostě rozjíždí. První metry jsou stejný, ale pak se to láme. Jak tohle popsat? Myslíte si, že jste někdy jeli něco fakt prudkýho? Tak tady byste jen vyjukaně koukali do propasti. Něco podobnýho jsem jezdil v Morzine, kde jsme si všimli, že World Cup guys mizej z oficiálních tratí někam mimo. Jenže tam má člověk sjezďáka, chrániče a taky víc možností, kam nechat kolo dosáňkovat a kde se případně zase trochu chytit a přibrzdit. Tady má člověk nízkozdvihový enduro, XC přilbu a spoustu lesního bordelu kolem. Zlo z jiný dimenze. Nechápu, kde se tak prudkej kopce v Krušnejch vůbec vzal. Takovej Perry to po dojetí komentoval slovy: “Tak tohle už nechci nikdy v životě jet.” A asi nejpozitivnější komentář, co tu padl, byl: “To ti nějak nevim, tohleto.” Je to super! Je to přesně jeden z těch trailů, co vás strašně školí a vy pak celej večer přemejšlíte o tom, jak je tohle možný a že se tam musíte hned vrátit a prostě to nějak zdolat. Zbejvaj už jen tři traily.

Všechen sklon, kterej SSD přebejval, Bruno trailu chybí. Když před časem Rob udělal technicky obtížnej trail v XC stylu, kde za vás gravitace a zdvihy nic neudělaj, byli jsme z toho vyjukaný a po čase postavili kopii. Dneska už nám to tak těžký nepřijde. Vlastně nám přijde naprosto normální, že přesně tohle by se mělo jezdit. A tak Rob na Brunu sklon ještě ubral, občas to otočil do strmýho výjezdu a všechny takový ty nepříjemný díry, kořeny a bahení pasti udělal větší, klouzavější, hlubší. Prej novej styl. Nejede to. Točíš klikama, co to jde a z posledních sil se snaýíš vyhoupnout na teréní muldu. Následuje sjezd do potoka, kde ti to ere zadní kolo. Nakláníš se nad řidítka a z posledních sil protáčíš kliky ještě půl otočky. Jen to podklouzne. Velká část trailu vede v bahně, kde jsou sporadicky rozmístěny záchraný kameny. Když se dostaneš na kluzkej šutr, nepropadneš se do rašeliny. Teda jestli se tam udržíš. Do cíle dojíždim s takovym tim nesetřesitelnym pocitem, že neumim vůbec nic. Tohle si v Kraslicích myslim často.

“Rychlej vejšlap” na 50-50 trail je sakra dlouhej, což mě ani trochu nepřekvapuje. 50-50 tak nějak v porovnání s tím novým jde jet. “Středně dlouhej vejšlap” na Fešáka je sakra dlouhej. Ale tak moc, že mě to skoro i překvapuje. Část lidí vyměkla a vzdala to. Poslední paprsky mezi stromy prosvítaj už skoro zespoda, začíná bejt vlezlá zima. Posledních pár statečných se rve se šestnáctým trailem ve třech dnech. Dojezd do Kraslic za tmy ve stejný atmosféře jako loni. Opět ždímáme sezónu do poslední minuty. Až se mi nechce věřit, že jsme se takhle o kousek dál loučili už před rokem – zase to strašně rychle uteklo. Pár dobrejch bikovejch dní máme ještě určitě před sebou, než přijde ta trapná část roku, takže si užívejte, dokud o jde.

foto: Rob Trnka // první čtyři Ondra Kozůbek

Comments

  1. 100klada

    Super pocteni, tesim se domu protoze 80 procent tech trailu neznam :D Ten Robuv superprudkej trail mi pripomel jak nam Marosak vysvetloval se Slavikem jak mame ject jeden trail ve Whistleru.

    Navod jak to ject slovy mistra: “Je to prudky, dost prudky. Rozjede se ti to i s zahryzlejma brzdama, kdyz uz mas kule jako krava a nejde s tim nic delat, dostanes pocit, ze chces vystoupit. Ale to NEDLEJ! Pockej jeste chvilku ono se to chytne” … Slavik: “Do…prdele!”

  2. maverick82

    fňuk… přišel jsem o dvě velký podzimní krušnohorský akce :(

  3. černoch

    nádhera! takhle vypadá nebe? jestli ano, tak celej život budu sekat latinnu, abych se tam dostal :-))

  4. Bylo to super a teď už může nastat ta trapná část roku.

  5. jen se nějak nemůžu dopočítat… na rolling stone je před náma 18 trailů a po něm už jen 15?

  6. ale jinak se zase teda těšim na krušnohorský traily, skoro jsem i přemejšlel, že si nechám vyrobit samolepku na kolo :-)

    http://modrej.info/temp/ilom.png

  7. Jedem ve čtvrtek k Robovi. Psal, že SSD je teď mnohem rychlejší.

  8. Mates

    Takže bude mít neskutečnou flow :-)
    Jo,bylo u vás hezky…

  9. nějak si neumim představit, jak může bejt SSD rychlejší :-)

  10. Asi tě nebrzděj ty místa, která tě brzdila naposledy. Už jenom volně padáš :)))

  11. Když sem zejtra nenapíšemkomentář o tom, jaký to bylo, tak to bylo sakra rychlý.

Submit a Comment