Enduro Nejdek 2011

Koncept tohoto závodu má na svědomí Rob Trnka. My to trošku pozměnili a letos uspořádali už podruhý. V čem enduro race spočívá? Jelo se 6 rychlostních zkoušek, z nichž jedna byla čistě výjezdová a na další se závodníci museli dostat hezy po vlastní ose v časovym limitu. Někdo sice bude tvrdit, že závodit v enduru prostě nejde, ale už i zpátečnická UCI pochopila, že v enduru je budoucnost a na příští rok chystá světový pohár. My z Krušných hor máme na cyklistickou federaci pár let náskok. Jenom v tomhle typu závodu se můžete na start postavit vedle vítěze ČP v XC, DH, nebo nejznámějšího českýho freeridera. Každej z nich má specifický schopnosti a přesto může každej vyhrát.

Každej iLegal závod má mezi místníma vyznavačema endura neuvěřitelnou prestiž. Hecování probíhá snad celej rok a jak se některej ze závodů začne přibližovat, všichni prohlašujou, jak to pojedou na pohodu, pro zábavu, bez ambic, že je jim to jedno… A všude pak vidíte jejich stopy, jak si to potají najížděj. Pak jsou lidi, co jsou silní na netu, ale závodu se radši vyhnou. A abychom se tu po kopci nehonili sami, rozeslal jsem pozvánku i pár novejm lidem, u nichž jsme předpokládal, že to zvládnou a hlavně oceněj. Rob mi tejden před závodem píše vystresovaný maily a snaží se zjistit detaily ohledně trati.

Lesáci mají neskutečnej talent vycítit, kdykoliv něco někde pořádáme a stihnout to těsně před tím to řádně poladit. Se dvěma harvestorama stihli bejt v posledních dnech asi na pěti místech. Scánář je vždy stejnej – změnit hlubokej les s pěšinou na mýtinu s širokou cestou plnou zaježděnejch větví. Většina se nám podařila dostat do stavu, že to nebylo ani moc poznat, ale třeba na Rose to letos byl trošku kompromis.

Do startu zbývají poslední 2 dny. “Kdybys si to jel ještě koncem tejdne projet, dej mi vědět, Robe – svezl bych se taky.” “Jasně.” Nic, asi nemá čas. “Před chvílí jsem potkal Roba se Škarnitzlem, jak to potají najížděj,” říká Lukáš, kterýho jsm potkali při značení (taky to najížděl, takže vyfasoval fáborky a šel nám pomoct.)

Sobotní projížďka trati je plánována až na odpoledne, takže mi lidi, co přijeli už v noci, volají, jestli to najdou. Jako, že by si to projeli jednou už dopoledne. Evidentně nemají nejmenšího tušení, do čeho se to nechali namočit. Jinak by je totiž taková volovina nemohla napadnout.

Už cestou na start začínají mít někteří jezdci výraz,  jak když syn Bartošový zjistí, že nebude žranice. Neodovažuju se ani naznačit, že v pozdější fázi závodu se tenhle kopec pojede jako měřená erzeta. Teď mají ještě sílu a mohli by mi něco udělat. Až to později zjistí, zvládnou tak maximálně významně pokrčit obočím.

Projížďka se klasicky vleče, ale s tím už tak nějak počítám. Míra Křížek snažíc se aplikovat DH styl na XC gumách pořád píchá. Fík od první erzety kňourá, ať mu řeknu, kterym směrem je parkoviště, že tam počká. Rob někde v autě na R6 přemejšlí o tom, jestli mu to Škarny všechno dobře zapisuje. Perry doma zkouší vyležet formu. 200kláda chce taky ušetřit síly a láme si patku. Hájis mě proklíná. Shrnul bych to, že se všichni baví.

Po nějakejch šesti hodinách na kole je odjeto. Část lidí vyměkává a do závodu nenastupuje. Další část by vyměknout chtěla, jenže takovej Fík chce třeba ještě někdy přespat u Roba, Hájis by taky nerad, abych ho tu pomluvil (každoročně remcá, jak to nepojede a každoročně se pak umístí na předních místech). Perry se šetří jak přes den, tak pak večer a Rob se snaží zjistit, kde bude jaká kontrola.

Nastal den zúčtování. Startovní pole je po sobotní projížďce prořídlý jak řady zaměstnanců varskýho magistrátu v páteční odpoledne. Jen ti nejsilnější přežívají. Rob vstává ještě za tmy a jede si to ráno načíst.

Novej trail Sherwood ti má hned na prvních metrech ukázat, o co tu jde. Nafackuje ti, orveš kliku a převodník o skálu, sebereš se, oprášíš, zakleješ a jedeš dál. V podobnym duchu se to s tebou pere ještě několik minut, než ti v cíli dá Stokládů máma do pusy pomeranč a pošle tě zpátky na kopec. Většina trailů je totiž na 1000m vysokym Paindlu. Nejsme sice v Apách, ale Krušky uměj taky kousat. A to se rozhodly ukázat tu vřelejší slunnou tvář, kterou nenastavujou zrovna často.

Druhá RZ jede v podobnym duchu – šutry v downhillovejch pasážích tě melou všem těm nejnovějším inteligentním systémům pružení navzdory. Seš ve stejnym cíli, dostáváš japko (™) a jedeš zase nahoru.

Trail Rosa na kolejích záčíná po lesáckym zásahu místo obvyklý technický šutrový varianty singletrackovou rubačkou, ale aspoň je nějaká změna. Blížím se k oplocence, kde zrovna přebíhá fotograf. Vnitřní boj závodníka s pózerem je dramatickej jak přechod Luka Skywalkera na temnou stranu. Mám přibrzdit, počkat, až zaostří a nechat se vyblejsknout? Vole! Musíš přece jet! Z tohohle trailu mám nejlepší pocit z celýho závodu, vyšel mi bez chybiček. Jezdím tudy skoro pokaždý, co jdu na kolo, tak bych to měl mít najetý. Ale čas ve výsledkách je neúprosnej a jsem někde dole mezi posledníma. Nechápu.

Další přejezd už neni tak hroznej a hlavně – slibuje naprosto úžasně dlouhj trail dolu. Trail zvanej Zlomená čelist. Opět jsme jej museli trochu přeznačit, ale to spíš prospělo. Startuju hned za 200kládou a přestože bych boubín prolítl i poslep, za chvíli se mi ztrácí z dohledu – look at the time! Rychlej rytmickej Boubín přechází v rovnější Čelist plnou zrádnejch pařízků. Rovinka. Vykopnout sedlovku, rubat. Rubat, rubat, rubat, Ostrá pravá, hup, hup, kládička, a zase  rubat. Jede se to dlouho skoro jako švýcarská Maxiavalanche, na kterou je tahle trať perfektním tréninkem. Jsou ale chvíle, kdy bych byl radši, kdyby to bylo kratší.

Sopku jsem v pozvánce popsal jako easy trail s klopenkami. Co to taky je jinýho, když všude jinde jsou šutry. A taky jsem lidi nechtěl moc vyplašit. Je fakt, že zařadit jako šestej trail něco, co začíná dropem, dvojákama a musí se tam sjet poměrně zrádná skála, možná neni rozumnej nápad. Ale přišlo mi, že by to mohla bejt sranda. Několikrát tu chybuju, ale je z toho pátej čas na vlas stejnej, co má 200kláda, kterej chyboval víc. V tomhle stavu už zjevně chybujou všichni. Naprosto nás tu deklasoval Gaspi, kterej to jel podruhý a přesto byl o hodně rychlejší – holt to má pořád dost v paži.

Tak to byl už drhej nejdeckej iLegal Enduro Race. Příští víkend vynechávám Marosanu, protože podobnej enduro závod chystají i kluci na Bouřňáku. Kdyby se konečně rozhoupala ještě sokolovská banda, která disponuje asi nejrozmanitější zásobou skvělejch trailů na jednom místě, mohl by ve 2012 vzniknout celkem slušnej iLegal Cup – co vy na to? Zvedněte tu rukavici už.

Díky všem, kdo nám pomohli s měřením – Davidovi, Káťe, 200kládovo mámě, Andy, josewovi, Pavlovi, Radkovi, 200kládovo sousedce. Bez vás by to nešlo, vážíme si toho.

About the Author

Comments:

1. 

   perry said:
   6. October 2011 at 19.44

   Já nevylehával formu, ale vyháněl bacila.

   Nevim, jak je to možný, ale já starej nervóza jsem poprvý nebyl ve stresu, že závodim a v neděli jsem si to náramně užil. Jelo se mi jako nikdy.
2. 

   ZuzicK said:
   6. October 2011 at 19.59

   Jako bych tam byla, musela to bejt paráda.. ale Ligure je Ligure :-) Tak snad příští rok vám zas hezky uzavřu startovní pole ;-)
3. 

   deutsch said:
   6. October 2011 at 20.08

   pěkně jsi to napsal Radku,fotky ujdou
4. 

   100klada said:
   6. October 2011 at 20.43

   pekne si to napsal Rado, fotky katastrofa :D
5. 

   zelwa said:
   6. October 2011 at 21.58

   Díky moc za super závod, iLegal Cup by byl skvělý počin! Rád se s vámi zase někdy svezu. A fotky mohly dopadnout i hůř…
6. 

   eMTý said:
   6. October 2011 at 22.33

   napsaný tak dobře, jak dobrý to bylo! díky!
7. 

   stoklas said:
   7. October 2011 at 6.39

   klucí super závod díkez!!!
8. 

   maverick82 said:
   7. October 2011 at 6.55

   a mě to ještě furt nepřestalo srát, že jsem si ten termín tentokrát nedokázal ošéfovat…
9. 

   Fanda said:
   7. October 2011 at 7.16

   Kluci bylo to parádní, díkec za pozvání