Enduro Mikulov (Teplice)

Objevila další banda kluků, kteří se rozhodli začlenit do série Krušnohorského enduro závodění a tak o víkendu proběhl Enduro Závod v Mikulově u Teplic. Jak a co bylo naleznete uvnitř.

Závody probíhaly klasicky. Sobota projetí trati, neděle závod. Já a Rob jsme měli bohužel jiné povinnosti (Rob nakonec tedy ne, a byl naštvaný, že zbytečně seděl doma), takže jsme vyrazili na závod až v neděli ráno. V sobotu mě sice ještě Rob zkoušel přemluvit, abychom vyrazili co nejdříve a stihli si ještě část závodu projet, ale to jsem mu rozmluvil slovy: „Takhle brzo nejedu ani náhodou, vyzvednu tě v půl deváté.“ A tak se také stalo. V půl deváté nakládáme a vyrážíme. Překvapivě ani neprší, že by předpověď nelhala? U Chomutova je naše nadšení ještě větší, dokonce svítí i slunko. Jenže ejhle, v místě konání závodů sedí temný mrak a usilovně tam prší. Robovi začínají svítit očíčka a jde přezouvat plášť. Tohle přesně chtěl, tohle se mu líbí, tohle má rád, tohle umí.

V restauraci hotelu Cepín se všichni slejzáme a pomalu začíná registrace. Nikdo nikam nespěchá, protože se nikomu do toho deště nechce. Navíc start je na vrcholku Bouřňáku, kde fičí vítr a je ukrutná zima. Ale už není kam couvnout. Všichni mají kartičky, piva jsou předány a tak nezbývá nic jiného, než jít na start. Alespoň že už přestalo pršet. Takže do dodávky a na start. Vrchol kopce je zaražen do středu toho ošklivého mraku, takže tam je mlha, že by se dala krájet a viditelnost chvílemi maximálně pár metrů. Všichni postávají, dřepují, točí klikami a dělají spoustu věcí, co normálně určitě nedělají, jen aby se zahřáli :). Konečně se startuje. My s Robem, kteří jsme vynechali sobotní trénink a neznáme trať startujeme za naším vodičem, který na nás pokaždé dole čeká a vede nás na další trail.

První zlo. Musím říct, že můj výsledek v tomto trailu odpovídá tomu, že jsem na toto nebyl duševně připraven. Krásná prudká trať, která klouzala tak, že jsem chvílemi jel obě kola ve smyku. Já vím, že to nesmím, že se potom jede pomalu a špatně, ale co mám sakra dělat, kolo mi klouže, sem tam nevydržím a vycvaknu nohu, abych si šlápl, chybuji mnohokrát. Ale je to neuvěřitelná sranda, užívám si skoky, dropy, klopenky. Ve spodní části povrch drží již lépe konečně začínám jet, tak jak se má. Ale co, první trail za mnou, Rob a Pavel dole čekají, takže pokračujeme.

Když přijíždíme na tento trail, vydíme v zatáčce mizet Radka. Tím je náš plán jasný. Dojet ho. Prej to je dlouhý a na konci se to utahuje, takže máme šetřit síly. První startuje Pavel, druhý Rob a třetí já. V hlavě počítám, Radek jel dvě minuty před Pavlem, Rob minutu za Pavlem, já minutu za Robem. To mám, sakra, minimálně čtyři minuty, které musím stáhnout. Fuj. První kousek je po lesní cestě pokryté listím, kde to docela jede. Říkám si, takhle by to mohlo docela jít, protože to nebere moc síly, ale ejhle. Šipka velí rovně, po lesní cestě. Na cestě je vrstva bahýnka, která způsobuje, že zadní kolo při záběru klouže jako motorkám na ploché dráze. Takže šlapat plynule, rychle a hlavně se snažit hledat stopu. V dáli se čas od času mihne postava. Už vidím Roba, jak předjíždí Pavla. Říkám si, musím dojet Roba, pojedeme spolu, snad mě to moc nevysaje, a nepadnu u něj. Pořád šlapu, stejná frekvence, stejný tep, jen převody se mění podle terénu. Stahuji vzdálenost na Roba, předjíždím Pavla a ještě někoho. Pavel se při předjetí tváři trochu mrzutě. Jsem u Roba, a doufám, že se mě chytne pojedeme spolu. Ale nechytá. Zato se pár metrů před námi  sápe do nejprudší části Radek. Když nás uvidí, pronese něco jako:“ Vy mě serete“ a zrychlí. Ha, pověsit za něj a rubeme. Už jedu vedle něho, za chvíli před ním, a nakonec už zase sám. Taky se nechytl :(. Konečně rovina k závoře. Párkrát otočit klikama, pípnutí stopek a je tu vrchol. Kluci dojíždí chviličku po mě a po zapsání časů můžeme pokračovat na Vitish trail.

Krásný kamenitý trail, kde jsem měl na začátku pocit, že jsem ho už jel u Kubajze. Stejný les, stejné kameny, jen jinde a jinak. Díky zimě, která je, mě kolo v první části školí, co to jde. Tlumič i vidlice tlumí moc, rány jdou přímo do rukou. Na začátku mě vždy demotivuje Rob, který zmizí v trailu jako formule F1 na startu a já s pocitem polského fiatka se vydávám za ním. V tomto trailu jsme si měli dávat pozor na lávku, za kterou je dvoják. Jedu, vidím lávku a říkám si, opatrně, bude klouzat a bude mokrá, upřeně ji sleduji. To, že je za ní dvoják, mi dochází, až když se mi přední kolo odlepuje od hrany. Tahám, mocněji tahám, nejmocněji tahám, letím… uff, jsem na dopadu. Jestli tohle někdo viděl, tak se musel dobře pobavit. A už to zase pěkně drncá z kopce. Průjezd tunelem, který nemá podlahu, ale říční koryto. Tady pěkně pomalu, ať se neozve tsssss, za tunelem doprava a hned zase doleva a už se řítíme dál. Korýtko, přejezdy, výjezdy řada skoků, které se mi moc líbily a už vidím hlouček lidí, jak postává dole. Cíl. Proč je jich tu tolik? Aha, fix vypověděl službu, ještě že mám v batohu náhradní – zapomněl jsem ho vyndat po našem Enduru. Půjčuji ho a můžeme společně stoupat na další trail.

Úplně zbrusu nový trail, postavený v podstatě těsně před závody. Na začátku zajímavě namotané zatáčky, potom chvilku rovnější rychlejší pasáže, kamenité sekce, dropy, prudké sjezdy na cestu a z cesty, vše se motá v pěkném lese. Chvilku se tlumí, chvilku pumpuje, sem tam přišlápne. Trail je ještě krásně surový, žádná jedna vyjetá stopa, co vede jednou cestou. Jde vidět, jak si různí lidé hledají různé stopy, kudy se proplést mezi kameny. Párkrát přejet cestu a jsme na na poslední cestě, kde se kousíček šlápne po cestě. Naposledy zatočit klikami, aby to nevypadalo, jako že se flákám a cíl. A opět jako velká banda vyrážíme na poslední trail.

Tento trail si člověk asi užil nejvíc. I když jsem v něm za všech trailů zakufroval nejvíc, tak i tohle mi nedokázalo zkazit požitek z něj. Na začátku šlapavý úsek, abychom si zahřáli nohy na pumpováni, odbočka do trailu, zhoupnout přes koryto a už se houpe. Lesní nerovnosti, které se dají krásně propumpovávat. Lávka na přejetí, pěkná kladinkovitá, jak má být. A zase trail, pěkně nešlapat, jen pumpovat, držet to, tlačit do zatáček, a cesta. Stopy vedou doprava, odbočuji také, dole postava, cosi na mě volá, neslyším, ale hledám cestu k ní, jedu dál po cestě, pořád nic. Sakra, to jsem tak blbej a odbočil jsem špatně, tak zpět k příjezdu na cestu, ba ne, stopy opravdu vedou nahoru, tak po cestě. Je to tahle pěšina? Ta přece není vyjetá. A hele, támhle je praporek, tak k němu a další. Uff, už jsem doma, jedeme dál. Párkrát se zamotat mezi stromy, sem tam nějaký líznout batohem a už vidím cíl. Jsme tu. Zdraví (tedy snad – Ráďa má ruku nějakou bolavou) a vysmátý jako malé děti pod vánočním stromečkem pod kterým je velký hranatý dárek.

Autem jsme odvezeni zpět k hotelu, kde proběhla očista, oběd a vyhlášení. To vše už pěkně v teplíčku nad šálkem teplého moku. Nakonec se dá říci, že počasí docela přálo. Kromě toho prvního trailu, který se jel v totální mlze mokru, se na ostatní traily udělalo docela hezky.

Pár slov zhodnocení na závěr. Jsem moc rád, že jsme jeli, závody byly super, mám moc rád nové tratě a nové lokality. Dále nás moc těší, že náš způsob pojetí Endura se v Krušných horách ujímá a rozmáhá a hlavně, že to dělají super lidi, co to chtějí dělat, dělají to pro sebe a hlavně, podle sebe. Takže stavme, jezděme, a bavme se.

P.S. Děkuji za možnost ukradnout pár fotek.

About the Author

Comments:

1. 

   Mates said:
   14. October 2011 at 17.19

   Thanks :-)
   Je zajímavý si počíst o našich trailech očima někoho,kdo je nezná…super!!!
2. 

   200klada said:
   14. October 2011 at 17.26

   Ono je možné, že jsem i něco popletl, při psaní jsem si už nebyl tolik jist co kde bylo. Přeci jen jsem to jel jen jednou a ve spěchu :))
3. 

   Mates said:
   14. October 2011 at 17.35

   No právě,že ve spěchu :-)) Ale pamět dobrá…škoda že zítra nedorazíte.Kdyžtak se jezdí i v neděli.A není problém jízdy nahoru proložit dupáním po svejch na některý traily.Třeba kombo horní Vitich-T4-Smaženice je luxusní a záležitost na cca 40min.
4. 

   Rob T. said:
   14. October 2011 at 21.16

   pecka den, pecka závod, pecka počasí, pecka lidi, užil jsem si to u vás! dííky! a pěkně sespsaný Velikej! ahoj!
5. 

   Mates said:
   16. October 2011 at 20.00

   Thanx podruhé,Mr.Winner.