Enduro kraslice – závod
Enduro kraslice – závod
Další Kraslický enduro závod je za námi. Protože závody se dojely včera a zážitky jsou ještě čerstvé, je nutné report napsat ještě za tepla. Takže zde je.
Obecné povídání pro ty, kteří ho ještě neznají.
Jede se určitý počet etap, u Roba konkrétně pět, které jsou měřené. Mezi jednotlivýma etapami jsou neměřené úseky, které je nutno stihnout v limitu, ale jinak žádný stres. Vyhodnocení se u Roba provádí sečtením všech dílčích časů. Kdo jste sledoval předchozí ročníky, u Roba to tak je vždy, u nás se jezdí systémem bodování jednotlivých etap jako na šestidenní. Na začátku a na konci je vždy časoměřič, který zapíše patřičné časy a vyšle vás do trati. V tomto bodě musím říct, že obdivuji Roba, kolik dokáže sehnat lidí. Já se už teď děsím, kde budeme shánět lidi mi na podzim. Etapy se u Roba vždy skládají z příjezdu do trailu, trailu, a odjezdu od trailu. To by mohlo stačit k obecnému popisu, protože to stejně všichni znají :).
Trať.
Fešák trail
Mártym loni na podzim postavený velmi obtížný trail linoucí se podél potoka byl před závody a projížďkou trati perfektně připraven a být sucho, tak by i vydržel. Protože však krásně ze soboty na neděli zapršelo, a v trailu byly místa vykopané do svahu do hlíny, tak už i já, jedoucí jako pátý jsem měl před sebou bahenní lázně a velmi mokré lávky. Obdivuji Mártyho, kolik na trailu musel nechat práce, aby ho dokázal na závod po krušnohorské zimě připravit. Jen ten Dresler šutr, ten mi při závodě líznul převodník … Po trailu byl v měřeném úseku ještě přejezd podél náhonu, přejezd silnice, louky a lesa. Celková vzdálenost bohužel nevím, ale přišlo mi to sakra dlouhé. A to i když v půlce byli motivační psi.
50-50 trail
Robovo pomsta. Nádherný technický trail plný odkloněných pasáží po velmi mokrých kořenech a bahýnku v prudkém svahu. Obsahuje jeden skok, dvě za sebou jdoucí skalky (první se dá objet, druhá je spíš velký kámen) a asi milion pastí v podobě pařízků a kořenů. Každopádně kdo si myslí, že umí jezdit, a chce dokázat opak, tak za mokra doporučuji jak Fešáka, tak 50-50. Tento trail byl ohraničen krátkým příjezdem do kopce, a odjezdem po silnici cca kilometr rubačky po asfaltu.
Monkey trail
Již legendární kraslická kamenná legenda, která zapříčinila, že mediální hvězda Čárys už nikdy nepřijela, jako každý rok nezklamala. Sice nějací uvědomělí občané nám na tomto trailu házejí klacky pod nohy (a to doslova a slovy klacky myslím klády), ale jinak je to výborná velmi úzká stopa natáhlá v kamenném poli, čas od času vedoucí přes kameny. Sklon trailu je takový, že při vhodné práci tělem není potřeba šlapat a jen pumpovat a tahat a tlumit a nadlehčovat. K tomuto trailu vedl příjezd po rozbahněné cestě, které elegantně odsála rychlost a hlavně sílu z nohou. Krátká polňačka na relaxování, výjezd k trailu a už jen trail a 300 metru sprintu do kopce po asfaltu.
LP trail
Původně čistě DH trail nyní se spoustou klopenek, skoků, boulí, kamenů ve slušném svahu, kde se opravdu dá letět kudla. Na tento trail navazoval odjezd po silnici, který byl velmi nepříjemný svou pomalu se utahující tendencí. Nohy bolely moc.
Easy trail
Asi nejklidnější a nejpohodlnější trail, který se jel. Namotaná pěšinka v lese mezi stromy, kde utáhlé zatáčky končí na kluzkém kořeni a každá špatně najetá zatáčka tě potrestá. Trail je natáhnut v zajímavém terénu, využívající přírodní nerovnosti a boule. Tento trail byl parádní tečkou po nekonečné rovince do kopce, která sebrala zbytky sil.
Zážitky z jízdy
Po startu jsem za ohromného fandění projel prvních pár metrů fešák trailu, sjel jsem z očí fanoušků a už jsem šel ven. Chvilku zkouším jet, různě naskakovat, jedu metodou sedím na na kole, pádluju nohama a snažím se zpět našlápnout. Bum! Beru kládu přes cestu hlavou. Já věděl že tam je, jen jsem doufal, že je ještě o 10 dm výš, nebyla. No nic, z kola a běžím, naskakuji, kousek jedu a ležím. Vstávám a běžím, vidím bahno, ani nezkouším nastupovat, protože jsou patrné stopy jezdců přede mnou a je jasné, že také běželi. Rvu to až na rovinku, v běhu naskakuji na kolo a už ji držím co to jde. Perry by měl radost, protože to rvu co to jde a neptám se na to kudy, prostě držet stopu. Dresler šutr, prej se na něj má pomalu. Dámy prominou, ale: „Hovno!“ Plnej, potáhnout, převodník cinkl ale jedu dál. Ještě chvilku a jsem na náhonu. Fuuujjj, neskutečné bláto na začátku mi mokří nohy, pozadí, popředí, osvěžuje oko. Ale co, to se vymrká, hlavní je nezpomalovat a nezastavovat. Voda náhonu uhání stejným směrem jako já a chvílemi mi přijde, že i rychleji. Sakra. Nemyslet, šlapat. Cesta, zuřivý pes skáče u nohy a štěká. Koukám na něj, a čekám, kdy otočí hlavu, že se mi chce zakousnout do nohy. Naštěstí jen štěká. Brzda, silnice, rubačka, les, Perry. Hodný kluk na mě čeká v cíli a už mám s kým jet do kopce. Za chvilku nás dojíždí Honza, prej aby nezabloudil. Dokonce se snižuje na naše tempo a debatí s námi při chůzi do kopce na 50-50. Tam potkáváme Radka, který je také rád, že nemusí jít sám.
Na 50-50 nás startuje Štefan a je nekompromisní. Jedete, jeď, už jsi měl jet… :). Já vyrážím z naší skupinky třetí. Za Perrym a Radkem. Stoupání rvu se sedačkou nahoře, na vršku seskočit, sundat sedačku a hurá do trailu. Tohle si pamatuji, tudy jsem včera jel, tohle si nepamatuji, tudy ale ne, takže zpět a pokračujeme dál. Slyším, jak Perrymu přede mnou brzdí brzdy a čas od času i nějaké to neslušné slovo zazní. Za chvilku ho mám. Držím se ho a přemýšlím, kde ho zgumuji. Na jednom z traverzů přede mnou lehá na zem, pěkně přes řidítka a tak mu podávám kolo (překáží mi totiž v cestě), povídám „tumáš“ a valím ji dál. Skok, traverzi, vše docela jde, není to nejlepší, ale mohlo by být hůř, alespoň nepadám, i když noha z pedálu je docela často, holt 3,5 atmosféry v kolech nedrží jak by mělo. Blížím se k asfaltu, vidím Radka, musí být můj. Když se dostávám na asfalt, už není ani vidět, ale stoupám si do toho a rubu a rubu až jsem kus za ním. Ale dochází a tak jen držím vzdálenost, kterou jsem sjel a čekám na cíl. Je tu.
Zase výjezd ve skupince, probírají se běžky, kola, život… až jsme na začátku Monkey trailu. Tedy měřenému příjezdu k němu. Startujeme a rubu, co to jde. Bláto bere sílu, kolo se zasekává, snažím se hledat stopu, aby to jelo ale ona nikde není. Tak jen zatnu a trpím. Ha, už vidím cestu, na ni Radek. Motivace, ten musí padnout. Pila, roztáčím, představuji si Perryho, Honzu, Martyho a Roba, jak mají najeto a tady to musí rvát. Chci taky. Nejde to. Vršek Monkey trailu, zastavit, sedačka dolu a jedeme. Mám ho, Radek je přede mnou, pouští mě. Super, moc mu děkuji a rvu, půlka trailu je za mnou, dojíždím na cestu uprostřed, a ss ss ss, na cestě mi něco ďoblo přední. Mám zastavit a tlačit, seru na to, pojedu. Kamenná pasáž kolo ještě má trošičku tlaku. Velký šutr, rána a už SSSSS, jsem prázdnej, no nic, jedeme dál, těžiště dozádu jako Víťa Moravák na skoku ať se odlehčí přední a jedu dál. Zatáčky projíždím, že přední zvednu a hodím do strany, překvapivě to docela jde, jsem dole, asfalt. Ještě víc nad zadek, odlehčit maximálně přední a rubu. Cíl. Zapnout stopky kvůli přejezdu, sundat kolo, plášť. Tuhle duši už nezachrání ani svěcená voda, ventilek urvanej, děr jako v ementálu. Pán časoměřič nabízí, ať si z jeho kola vezmu co potřebuji, moc děkuji, už se na to chystám, ale přijíždí Radek a ten duši má. Měním, foukám, jedeme. 7minut výměna. To by mě na závodech hnali.
Jsme nad LP trailem. Příjezd zase trochu dokopečka, aby pořádně došlo, a potom dolů. Co jsem si včera říkal, že udělám, tak nedělám. Přece mám na to abych skočil přes kládu, potom přes díru a pak se vešel do klopky, jasně že mám. Zase „hovno“, zase jdu za klopku a místo klopkou jedu bordelem za klopkou a snažím se dostat zpět do stopy. Jsem tam. Levá pravá, skok, levá, strom, malá rychlost, zwintelovat skok, asfalt. K závoře mám radost, jak to krásně jede. Je to nádhera, ale potom to začne stoupat. Musím, v terénu jsem ztratil, tady musím nabrat. Jeeeďďď. Je to za mnou, podlamují se mi kolena, mám žízeň a opravdu se mi nechce do toho kopce. Jen 4 minuty se dávám dohromady. A to mám pouze 10 na přejezd. Rubu do kopce a říkám si, že tohle není vhodný relax před poslední etapou.
Je to tu. Poslední etapa. Vyrážím, první část docela jde, koukal jsem, jak mi zmizel Saky z očí a chci ho napodobit. Dokud to je rovně po louce, docela to jde. Zatáčka doprava. Neee, ono je to víc do kopce, co tam dát za převod, lehčí, lehčí a ještě lehčí, držet tempo, prej to pomáhá. Nepomáhá, na kopci bych si nejradši lehl do trávy a chytal dech. Štefan už mi ukazuje kudy, zdravím ho, možná i něco pseudovtipného prohodím a jedu. Už nemám sílu, takže nešlapu, jen hledám optimální stopu. Docela to pomáhá, tělo regeneruje a za chvilku už bych i přišlápnout mohl. Přichází cesta. Šup, tak zkusit šlapat, jo, jde to, ne, byl to omyl, nejde, sakra, lehká křeč a už odbočuji dolu. Jedu, kochám se přírodou, na nic jiného už nemám sílu, v hlavě si pro sebe konstatuji, že to je nejsušší část závodu. Už jsem skoro v cíli. „Sakyy!!! Ty…“ Jeho stopa mě vede přímo do stromů, on je skočil, já o ně skočil frontflip. Obličejem reju zem. Pár metrů před cílem. Rychle se zvednout, a cíl. Jsem rád, že to mám za sebou, že jsem jen lehce odřen a že i kamarádi jsou tu zatím všichni zdrávi. Přeci jen, nebylo to zadarmo.
Pro auta, a k Matyldě. Tam tradičně oheň, vyhlášení a piva. Výsledy dáme k nahlédnutí, já jsem dojel třetí, za Robem a Honzou. Rob se sice nepočítal, takže jsem stál na stupínku vítězů, ale všichni víme, že to udělal jen kvůli Mártymu, aby zase neměl bramborovku. Chudák. Já vím, že jsem třetí, že mi na Roba chybělo 23 vteřin, a na Honzu asi minuta 20. Nemám to tu teď před sebou. Na závěr bych moc rád poděkoval všem, kdo se na přípravě jak závodů, tak trailů podíleli a těším se, až se na podzim utkáme znovu.
Foto: Rob Trnka:
About the Author
Comments:
Napsat komentář
- Twitter feed loading...
2. May 2011 at 11.51
Robe, proč? Jo, je to tvoje hřiště, tvoje pravidla, měl bys bejt trochu ve výhodě. NO A CO? Že by někdo remcal, že sis závod postavil na sebe? Možná někde jinde z jinejch lidí, ale jsem přesvědčenej, že z týhle bandy ti to každej přál. A i kdyby: NO A CO? My checem závodit s tebou. Takže seš prostě druhej. Tečka.
2. May 2011 at 12.25
Pobavil jsem se, vyčerpal jsem se, neublížil si, setkal se s přáteli, poznal obě tváře Krušnohosrkého počasí. Prostě super víkend a připojuji se k děkovačkám stavitelům organizátorům a mj. i Mártymu za poskytnutí střechy nad hlavou.
2. May 2011 at 14.49
Tak to jsem se fakt nasmál! Peckově napsaný, haha. “Hovno!” byl nezapomenutelný štěk z “Bídníků”, četl`s to? Skvělý!” — A když z francouzů zbyla jen hrstka. Jejich odvahou šokovaní Angličani v mohutné přesile přestali pálit a jejich velitel zvolal “chrabří francouzi, vzdejte se!
Z hloučku francouzů se ozvalo “Hovno!” a angličani jedinou salvou ukončili bitvu. Taková klasika..
nicméně zpět:
-Kláda na Fešákovi je furt stejně vysoko, jenže`s měl na hlavě helmu..
-3,5atm v kolech je slušnej old school, haha..
-co se týče tvého stylu jízdy nedej bože změn rychlostí, směrů,…ne lidi (!) to není měřítko. Jede jak lesnickej všechnostroj, není před ním úniku, obrany, nic. Závodit s Vítem je jak zlej sen. Furt máte před očima to tornádo, který se někde za vámi žene lesem.
-k výsledkům– už jsem-hlavně z venku zaregistroval názory, že si to dělám pro sebe-tady použiju taky ono klasické: “HOVNO!”– dělám to pro nás, pro naše ježdění a pro všechny co si to pletou s XC a nebo si myslí, že v Krušnách dostanou něco zadara. Ani metr! A proto, že si užívám jak se dvakrát do roka popasujem v tom co umíme a přitom se nic krom vlastních výkonů nehrotí. To je nejvíc. Pak je nám fajn u ohně a je jasný, že závody jde dělat i jinak. Chtěl jsem předejít řečem o vlastním klientelismu a už dopředu jsem se vyškrtl, ale taky jsem o tom nechtěl diskutovat, proto jsem o tom nemluvil. Dělám to pro nás. Díky všem, kteří přijeli a užili si to i pro jednou zase ukázali jak zatraceně to v lese umí! Před holkama smekám 3x!! Díky.
2. May 2011 at 14.55
A ti co zmiňuješ co nám řešili trať a vše!- Ivoš, Zuzka N., Ája B., Karlos, Márty, Marian, Martin, Erich, Lenka, Eva K., Robert, Pohy, Jiřka, mamka, táta, Štefan, Štefanovo rodiče a ségra Barča!!
Márty, ale i Perry lezou výsledkama nahoru pomalu, ale stabilně. Jsou tam, kde jsou ve výsledcích jen za to jak jedou a zlepšujou se, nic víc, nic míň.
2. May 2011 at 15.28
Report je luxusní, díky Víťo, stránky taky super – Radku, čtení na iPhonu – 1*. Díky těmto maličkostem na mě v metru koukali, čemuže se směju :-)
Sny se mají realizovat, takže Robe, ještě jednou velké díky za pozvání. Odnáším si z toho, že na kole ještě jezdit neumím, ale luxusně jsem si to užila. I ten Fešák se mi v závodě začal líbit!
Díky za traily, Monkey bych si někdy ráda dala bez předchozí únavy a to platí o LP (který se mi líbil asi nejvíc) a Easy – máte to hezký kluci, jen ty přejezdy, to je pro nás bez fyzičky absolutní zlo :-D
Co se týká uvedení Roba ve výsledkovce – pokud nechceš Robe na bednu, tak tam svoje časy nech bez pořadí – ať se ostatní můžou porovnávat – to by nemělo vadit nikomu. Teda mě by si na bedně nevadil – prostě seš dobrej a basta.
Martymu dík za ubytování, Bluovi za dopravu a všem ostatním za poslečnost. Než by to všecko člověk vyjmenoval, tak by na polovinu zapomněl…
2. May 2011 at 15.41
Já se sžíravym pocitem, že to vůbec neumim, odjíždim z Kraslic vždy – závod nezávod. (úplně vydim, jak Marty spokojeně přikyvuje a přemejšlí, kde ztíží Fešáka)
Myslim, že lidi zvenčí nás zajímat nemusej. My se rozhodně z výsledovky u nás nevyškrtnem a touha doma vyhrát bude velká;) Jde vidět, že když jeden je v Kanadě, druhej ho zastoupí.
2. May 2011 at 16.25
2 Rob: kdyz vazis 100 kilo, mas muj styl = nemas styl, ani talent, tak bys radsi foukal I vic.
2. May 2011 at 17.20
ha ha na tom něco bude. ale tobě to prostě táhne a jeden nesmí chybovat, když se s tebou chce poměřovat. takže tam ten talent rozhodně v těch tvých 3ech metrech výšky někde bude, že.
2. May 2011 at 18.09
No muselo to bejt dobrý, škoda, že sem tam taky nebyl :D)))))))))))))))
Luxusní
2. May 2011 at 21.25
Závody mi nejdou. Vyvztekal jsem se. Hrozně jsem se vyvztekal. Bavilo mě to v sobotu na projížďce trati a bavilo mě to v neděli večer u vohně. Mezi tim ani to Vítovo a Hugovo HOVNO. Ale kdyby mi někdo řek, že za rok závod nebude, byl bych hrozně nasranej. DÍK.
Víc keců z mýho pohledu je tady http://perry.bloguje.cz/891379-kraslickej-ilegal-enduro-race-2011.php
2. May 2011 at 21.46
Tento ročník považuji za neskutečně podařený, vždyť já šel přes řídítka v pěkném kotoulu jen 3x :-)).
Lýtka a holeně mám sice jak po rvačce s tygrem, ale přesto jsem jěště teď v neskutečném rauši.
Mockrát díky všem za super atmošku. Au
3. May 2011 at 18.07
Jo byla to sranda! Šel jsem přes kladry za jeden den víckrát, než za posledních 7 let celkem. Bahno bylo, křový bylo, vzteklý psi byly, bloudění po lese bylo, ale do opravdu drsnýho závodu mi trochu chyběly komáři, klíšťata a pijavice…
3. May 2011 at 19.03
Houby pijavice, ale krokodyli, tekouci lava … :)
3. May 2011 at 20.03
Schwara, ty si tele, hehe, ještě furt se tlemim tvým songům po dojezdu a hned `sem loupneš takhle bez varování další hit. ty se nezdáš, haha