Jaro přišlo trochu dřív, než všichni čekali a nezastírám, že mi to rozhodně ani trochu nevadí. A i když někteří dali ještě přednost třeba čumění na běžky, já s 200kládou jsme zvolili za víkendový program pořádný bikování.Jedem po “dálnici” plný dvojáků a vůbec nevíme, co od Děčína čekat. Původně se nápad navštívit Kubajsze zrodil nad sklenicí Jamesona a měl úplně jiný obrysy. Enduro kolo, enduro banda, batoh, backcountry styl. Nezávisle na naší úvaze Zvolouš s Kubajszem domluvili ježdění, vstoupil do toho Ovar s dodávkou (což se později ukázalo jako výbornej nápad) a já začal váhat, který kolo vzít. Vyšší moc rozhodla, že jsem nakonec stejně musel dát přednost lehčímu Monsteru.

Kubajsz nás už očekává, přijíždí Ovar s Čárysem, Andym, Kouleczem, v dalšim autě Blue s kámošem. Už ani nevim, kdy naposled jsem s některejma z nich jezdil. Dodávka se na kopec šplhá celkem dlouho, což slibuje výživnej dlouhej pojezd, áoveň mě ale napadá, že si příště na costování na korbě přibalám kynedril a blicí pytlík.

Les na Sněžníku má přesně to, co lesům kolem Nejdku chybí – je neuvěřitelně členitej, o nejrůznější dolíky, boule a šutry neni nouze. Pořád pumpuješ, odrážíš se, přizvedáváš. Baví mně to moc. jedna trať je víc sjezdová, spodek na enduro kole celkem proklepe ruce. Druhá je rovnější a plná zrádnejch kamennejch odrazů na placku. Je to dlouhý, bez zbytečnejch přejezdů, se skvělou možností vývozu a mě to nadchlo víc než Všenory. Těžko říct, do jaký míry hraje Děčínu do karet to, že to nemám tak okoukaný, ale to je jedno – prostě je to skvělá lokalita.

Hlad některejch z nás po ježdění je neuvěřitelnej a přebíjí i ten hlad opravdovej. Končíme osmou jízdou v podstatě až ve chvíli, kdy se začíná pomalu stmávat a teplota rapidně klesá. ohle je přesně to, co mi přes zimu chybí. Celej den strávenej s bikem v lese na skvělejch tratícha a s fajn lidma. Je skvělej pocit držet zase řidítka. A takovejch osm měsíců tohohle skvělýho pocitu je teď před náma.

Video od Čáryse.