ČPDH Špindlerův Mlýn

Na první pohled depo značně prořídlo. V lokalitě Na pohled druhý je vidět, jak se sjezdová komunita s přibývajícím věkem usazuje, vyklidňuje až měkne. Přibylo mnoho psů, dětí a pár semetrik, co závodníka skoro nepustí ani na trať. Náš tým značně rozšířil záběr a do depa přidal nezbytnosti jako nafukovací hrad (jme teď Baby sitting – DH racing) nebo golfový odpaliště. Nová trať si asi zaslouží nějaký ten popis – koho to nezajímá, ať skáče na další odstavec. Začíná se klasicky z Rampy, ale hned pod ní se jde na tu rychlost poměrně ostře doprava. Následuje lavicoboule na prošlápnutí, esíčko plný neustále novýho kamení, z něhož jde vyjet rovně na FR trať, nebo to tlačit ještě víc do zatáčky na DH a rovnou na z tohoto rozjezdu celkem velkej double, kterej skákal málokdo a za kterým byl dřevěnej road gap, kterej jste určitě viděi někde na fotkách. Nebyl úplně malej a smotek nebo aspoň hodně zlejch dorazů jsem na dopadu viděl nepočítaně. Pak něco zatáček po vzoru levá-pravá-levá-pravá, řada 4 dřevěnejch dropíků občas tak trochu na placáka, rovnější a hodně zrádnej úsek a pasáž nejdiskutovanější – “skalka.” Tady to tiž i většina elity měla dost s riskem a končila v síti jak Spiderman. A projet to za okolností,kdy to člověk po sjetí většiny trati už ani pořádně nedrží, to chtělo už hodně velkej skill. Objížďka skalky vedla napřed krásně rovně a byla tedy značně rychlejší i bezpečnější, ale půl soboty se tak nějak přetvářela harmonogram – neharmonogram, prostě každou jízdu bylo mlíko jinudy, až z toho vznikla pasáž, která taky nejednoho vyškolila. Závěrečne skok a dupání po rovině do cíle, kterej byl opět až někde vzadu , div ne u pramenů Labe. 2nd CP DH Spindl from Jakub Fiser on Vimeo. Čas na registraci se nám proti loňsku o hodinu zkrátil, takže se opět začaly tvořit fronty. To by asi až tolik nevailo, i když nechápu, proč na XC se dá přihlásit elektronicky a na DH nikoliv, ale když už je registrace zkrácená, mohla by začít aspoň včas. Zvláště, pokud se to striktně vyžaduje po ostatních. V Krupce se ukázalo, že harmonogram je neprůstřelný a přestože závodníci dodrží vše, co se řeklo a přesto se ne vlastní vinou nemohou na start dostat včas, už prostě jet nemohou. Co už nepochopím vůbec je, že se do startovní listiny někomu vloudí loňský tým a jeden člověk, ač se řádně přihlásil, v ní chybí úplně. Abych jen nekritizoval, tak musím naopak moc pochválit místní pořadatele. K Neschůdným svahem kolem trati neustále někdo běhal a opravoval značení, horská služba číhala snad za každým kamenem (a tady rozhodně byla zapotřebí), už pověstné špindlerovské dřevěné hranoly mající na svědomí nejeden zlomený prst nebo propíchnutou nohu kompletně nahradily plastové tyče… Prostě vše připraveno na jedničku s hvězdičkou. Část jezdců z už tak až nezvykle prořídlého startovního pole se rozhodovala, zda se vůbec registrovat. I já jsem pod tlakem toho, že to vzdali větší střelci a s vidinou celodenního ježdění na FR trati a sledování závodu z lanovky vyměkl a tím, že se nepřihlásil třeba ani Jouda, jsem si to morálně ospravedlnil;) V předvečer závodu kartami ještě dost zamíchal déšť a bylo jasný, že to bude velkej boj a ten. kdo na vidlici nemá číslo, se může smát. Umístění trati pod lanovkou podobně jako v Jasné je pro diváka/jezdce naprosto skvělé. Zvlášť, když místní trať pro mnoho jezdců zrežírovala slušnou grotesku. Snad ještě nikdy jsem ze závodů neviděl tolik. Z DH Racing Temau jel nakonec jen Martin Srba a jelikož je to nejsilnější chlapík na Tachovsku, přerval v semi řetěz jeětě na rampě, čímž si asi bohužel zavřel cestu k celkovému vítězství. Zbývá nám tak sabotovat Konu Míry Křížka, kterej tady vyhrál. V elitě mě v semi potěšil tip, který mi vyšel a to Jura Gergel na 2. místě za Adamem. Ve finále se mezi ně dostal Matěj Charvát. Ženy opět s přehledem drtí Helena Kurandová – Káťa Tóthová si opět poranila to nešťastný rameno už někdy v sobotu. Nejrychlejší tvrdej ocas ukázal Henďa, nejrychlejším děckem se stal Petr Třešňák, jeho týmový kolega Jaroslav Jón vyhrál hobíky – Adamova stáj dominuje. ČP pokračuje již tento víkend třetím závodem na Klínovci. Množí se dotazy na mne, jak to tam vypadá, kde bude cíl atd. Nevím. Letos na přípravu trati nemám čas, ani kdybych sebevíc chtěl, na závody jsem tu původně ani neměl být (ale nakonec se tam uvidíme) a hlavně mi po loňském přetahování o umístění cíle, nemožnosti cokoliv nějak zásadněji změnit a 2 týdny trvající každodennní dřině na trati ve dvou lidech, kterou místní rideři všude komentovali ve stylu: “udělali to úplně na p…, nejsou tam žádný skoky,” nějak chybí motivace. Snad to tam nějak dopadne. foto: RAF