RB Camp 2009 Fall

Sezóna uplynula rychlostí startů Jareda Gravese a opět sedím nad reportem z RB Campu – tentokrát toho podzimního. Po kolikátý už píšu report z týhle akce? Je neuvěřitelný, že už to jezdíme takovou dobu prakticky na stejnejch tratích, ve stejný bandě lidí dvakrát ročně a pořád mě to baví stejně. A troufnu si říct, že to baví i ostatní. Už teda nebejvá takovej nával – lidi si zvykli, že šance dostat se na RB Camp nějakou normální nepodpultovou cestou je stejně mizivá a i náš hateclub dost prořídl. Letos ale nebývale hodně lidí pár dní před Campem odřeklo. Tejden mi tu blikalo icq s hláškama: “Nemůžu, protože.” Vaše chyba, trochu se to aspoň jednou obměnilo. Pátek, to je vždy party pod širákem. Lidi přijíždí a místo welcome drinků si dávají welcome lahve. Každoročně zaplachtováváme skautskou stavbu u ohně a snad nikdy to nebylo potřeba. Letos jsme to podcenili a co myslíte? Samozřejmě začalo kapat, aby přestalo ve chvíli, kdy se 200kláda vrátil s plachtama z Nejdku. Tak to prostě chodí. Jestli existuje nějakej bůh, je to neustále sjetá a děsně škodolibá bytost, kterou tyhle hrátky prostě baví. Nikdy nevíte, co vám nachystá příště. Po zkušenosti z loňska, kdy se mi páteční akce mírně vymkla, jsem s sebou vzal jen jedno vínko a nechal se kluky hlídat. Co je ale platný vzít si málo chlastu, když ho ostatní navozej spousty a nechávaj mě usrkávat? “Jedem domů,” velí Vítek v pravou chvíli. “Ne.” “Jo, chtěls přece, ať tě brzdíme.” “To už všechno dávno padlo, nikam nejedu.” Naštěstí moc nediskutujou a konaj a já tak můžu v sobotu jezdit konečně jednou bez kocoviny. Sobota, první skupina, race mode. To tempo je fakt každym Campem rychlejší a rychlejší. Drtivá většina lidí traily zná, takže se moc nestaví, nahoru na Boubín se dupe, fakt to hezky odsejpá. Máme v plánu dát i pátou jízdu, ale… Před čtvrtou dojíždíme druhou skupinu, který to zjevně odsejpá podstatně pomaleji. Bejt ještě o pět minut rychlejší, regulérně jsme jim ukradli autobus a nechali je čekat. Maj mít duši závodníka. Jedem klasický tratě, popisovat to snad ani nemá cenu. Něco jsme poladili na Paindlu, přibylo pár odrazů (nikoliv dopadů) a postavili jsme novej dřevěnej gap. Zbytečně. Někdo stihl všechny prkýnka rozlámat. Lidi jsou tu zlý.  S Vítem dostávme nápad protáhnout si Rosu až od věže na Paindlu. Vím, že se to pár lidem nebude moc líbit, je to hodně technický. Abyste rozuměli – slovo “technický” tady používáme pro věci, co jdou fakt blbě projet. Takhle nasranou Káťu jsem ještě neviděl. Můžeme do ní s Robem rejt třeba celej den, ale tohle se nám nepovede. Ani nemluví. Fakt se jí to nelíbilo. Straším ji, že v neděli nic jinýho jezdit nebudeme. Neodpustím si zmínit se o novym rámu, na kterym jsem jel ten den poprvý. Od novýho Monstra jsem díky nižší hmotnosti a trošku jezdivější geometrii čekal, že bude o hodně silnější ve výjezdu, i když to třeba bude na úkor sjezdovejch schopností. Nahoru to fakt proti staršímu modelu letí až mě to překvapilo a ve sjezdu to rozhodně nic neztratilo. Ba naopak – díky o trochu většímu zdvihu a citlivějšímu tlumiči jsem si připadal stejně jak na sjezďáku. Můj retro design v “celeste modrozelené” alá Bianchi tomu přidává ještě tak 10% na rychlosti. To je bez debat. Až dojde na výměnu vidle a doladím pár komponentů, bude to neskutečná enduro zbraň. Nový RB mě prostě nadchlo. Sobotní večer, další party, tentokrát ve Schwarzu. Tady už mě nikdo nehlídá a taky to tak dopadá. Tak v devět se hodnej Radek ztrácí a objevuje se zlý dvojče, co nosí cizí kšiltovku rebelsky nakřivo, míchá všechen chlast, co mu přijde pod ruku a nechává se kérovat Maňasem s propiskou. Takový klidný posezení to bylo. Ze začátku. Naštěstí to barman zavírá ještě v rozumnou hodinu, takže stihneme v rychlosti nakoupit pár posledních panáků a končíme. Budím se s tetováním “Dennmark forever” (znalí vědí, že jde o Petersonovu paži, ostatním to stejně nic neřekne.) V neděli jsem měl v plánu vyzkoušet druhou skupinu. Většinou si totiž z RB Campu pamatuju jen ty, se kterejma jsem jezdil, se 100kládou si pak vyprávíme, kdo že tam vlastně byl. A ve druhý tentokrát jede Marty s Robem. Všichni chtěj jet ale asi s nima. Čárys je už asi brán spíš jako potápěč než biková star a už ty mladý tolik netáhne. Jinak si to neumím vysvětlit – první skpina odjíždí poloprázdná a do druhý se ani všichni nevejdeme. Vyrážím teda se Zvoloušem a pár lidma chrtím tempem po ose na Dead Bird s cílem dojet první grupu. Tempo: Vražedný. Krušnohorskej podzim umí bejt pěkně vlezlej. Většinou na Camp vyšly poslední dny babího léta. Letos ale ne. Letos už ta zima byla fakt dost cejtit a sil lidem rozhodně nepřidala. Přesto pokračujeme v závodním módu nastaveném v sobotu. Neznamená to, že si neuděláme čas pokochat se z rozhledny, ale nikde se nestojí zbytečně a pomalu se rozhodně nejezdí. Já se tentokrát nenechávám hnát jako zajíc první a vozím se tu za Péťou, tu za Andym a zkouším jejich stopy. Nebo jedu za Čerwem a neskutečně se bavím, kudy že to jezdí:o) Už jen zejtra na Marosanu a pro letošek končíme. Moc rád jsem tu viděl všechny starý kamarády i nový tváře a náramně si to užil. Doufám, že vy taky a zase na jaře! Petře, děkujeme racebike za podporu! PS: Vypisuju bounty v podobě ETBIKEZ.com samolepek na člověka, který mi rozsekal moje křesílko. Dead or alive, přičemž první je značně preferováno. Prásknete ho?