MRSN 4 Down

Poslední letošní akce je spolu s celou sezónou 2009 nenávratně minulostí. Jak jsem zajel Joudu čtěte uvnitř! Úplný závěr sezóny už od nepaměti (což už je 11 let:) patří Marosaně. Já kdysi navštívil ještě nějaký oldschoolový u Michala v Benátkách, ale od doby, co se jezdí ve čtyřech ve Velké Úpě, mi to až doteď nikdy nevyšlo. Inspirován momentálně módním lyžařským videem si dělám z friday saturday, protože tak to má prý být a už v pátek dopoledne se v penzionu ve Velké Úpě převlíkáme do chráničů. Jo, vyměkli jsme a spaní ve stanech a autech  jsme na sklonku sezóny přenechali větším tvrďákům. Až se večer budeme vracet po namrzlém trávníku, bude nám to připadat jako naproso skvělý rozhodnutí. Navíc jsme s Lukassem, Tomassem, Joudou, ZLílou a dalšíma zabrali celou chatu a mohli dělat soukromý party. “Co tady vůbec dělám?” Nová trať a ještě k tomu dost vyjímečná. Mám pocit, že mi too strašně nejde a moc se mi to nelíbí. Po pár jízdách se to srovnává, abych byl na konci víkendu nadšenej, jak je to super. Tenhle pocit je snad skoro vždycky stejnej. K loňský tolik diskutovaný spině přibyl dřevěnej dopad. Jenže pokud před ní člověk šlápne, dopad jaksi nepoužije. Prásk. Kousek za ní dřevěnej odpal, náznak dopadu asi 8m daleko, i Luďan si stěžuje, že tam doletět nejde. Prásk, rána jak kráva. Pak úzká utáhlá pravá, pár odkloněnejch, který dost lidí občas projedou rovně, pařezová pasáž, tři přezcesťáky. Jeden malej ok, jeden ještě menší nedoskočitelnej a jeden obrovskej. Seskok ze zídky se mi nějak nechce letět už z horní boule na trávníku – představa, že ji škrtnu a poletim dolu kšiltem napřed mě moc nerajcuje. Ze zídky samozřejmě zase rána jak kráva. V kompresi pod ní kameny na procvaknutí. Cílovej sestupák má geometricky dokonale hranatej tvar jak snowboardová překážka. Jde prásknout buď před dopad nebo za dopad – podle gusta. Tahle trať prověří dorazy dokonale. Mezi tím vším spousta odkloněnejch toček na trávě, kde to člověk drží a jen sleduje, jak sjíždí svahem mnohem níž, než chtěl, nezvládá s tím nic dělat a modlí se, ať se vejde aspoň před kolík. Z večeře se přesouváme rovnou na party, ale zatím je tu zábava jak na šachovém kroužku a my se osamoceni choulíme u hořáku v prázdném stanu. Úplně jinak to tu vypadá, když se za dvě hodinky vyplněné popíjením Lukassovi Havany vrátíme. Viděl jsem za tuhle sezónu fakt dost, ale tohle je hodně divoký. Nikdy bych třeba nevěřil, že se dá zlomit železnej plot před pódiem, na kterym si obyčejně vyláme zuby i levicová mládež protestující proti nečemu, o čem nemá ani zbla povědomí. A rozhodně tu neřáděj jen známý firmy. Doteď jsem si o některejch lidech myslel, že jsou to cílevědomí slušní závodníci, živící se jen zdravou stravou, abstinující a večer spící. Špatně – jsou tu všichni, melou se před pódiem v nekutečnym pogu a občas se válej po zemi. Nejsme bulvár, takže žádná jména, ale když říkám všichni, tak fakt všichni. Kytarista vypadá jak ježíš, ale za struny bere spíš jak satan, piva, RedBull stolek i železný ploty lítaj vzduchem, polský fotbaloví fanoušci by se tady asi posrali strachy. Ráno všichni sborově přezouváme na spyky – jsou horší v krátký pařezový pasáži, ale v zatáčkách v trávě jsou k nezaplacení. Kdo si je nevzal, asi se hezky sklouzl. Letos se změnila pravidla a mě jakožto majitele licence hodili do elity, přestože výkonnostně jsem spíš tak hobby mladší žákyně. Do jedný kategorie třeba s Wichmanem. Navíc je eliťáků bezmála stovka a tak projít do nedělního závodu znamená zajet skoro čtyři desítky lidí. Ty, který vypadaj, že bych je zajet mohl, jedou zcela určitě v hobby. To nepůjde. Mnohem větší střelci maj strach. Nastupuju do kvalifikace teda s tím, že to vyjít ani nemůže Celkem brzy za sebou slyším blížícího se ridera. Sakra, to jedu fakt tak blbě? Startuje se po půl minutě – to mě někdo fakt už dojel? V následující zatáčcce vyjíždím na venek a pouštím ho. Nic. Jedu teda dál a zkouším zase uhnout. Ohlížím se, proč nepředjíždí. “Jeď, jeď! Já tě točim,” Dušan z Cykloservisu s kamerou. Fajn, no. Pár chyb bylo, ale sjel jsem to aspoň bez pádu, tak snad ostuda nebude. Večer zjišťuju, že spousta lidí to nedojela vůbec a dost jich bylo pomalejších než já, takže fakt postupuju. Zajel jsem i Joudu. Sice nahoře ohnul kotouč a dolu stlačil, čimž pro něj závod skončil, ale na to se historie ptát nebude. Stejně jako nebude přezkoumávat Červovu medaili z mistrovství Evropy v kategorii obsazené jím, holkou a starcem. Zajel jsem ho. A prej to nemám psát. Výkon dne: Datel. Blíží se k velkýmu gapu, chytá nohou mlíko. Je mu to jedno, drží to dál. První kolík povoluje, druhej kolík povoluje, pořád to za sebou vleče. Odraz. Třetí kolík nepovoluje a když je Datel nad silnicí, naplý mlíko ho strhává a posílá po hlavě dolu. 1/64 finále mám jet s eMTým, Hanym a Fialou. S MT probíhá nějaký večerní hecování a jelikož Hany se na party taky motá, vymýšlím závodní strategii – když se mi je podaří ožrat, postoupím. Čerw mi to naštěstí rozmlouvá s tím, že bych se ožral taky. Sobotní kapela hraje podtstaně klidnější ska rytmy, ale nějak nás to ve stanu nikoho moc nebaví. Lidí je tu sice dost, ale zjišťujeme, že krom pár eliťáků a lidí od nás z penzionu nikoho nepoznáváme. Nechápu, co lidi, který během roku jinde nepotkáte, táhne zrovna sem a proč ty, který bych před zimou ještě rád viděl, zůstali skoro všichni doma. Asi už stárnem, ale místo divokýho skákání před pódiem a lití jednoho panáka za druhym nakonec volíme pokec na penzionu. Druhej den je ale všechno jinak – Čerw správně reklamuje své zařazení do hobby kategorie a celýho pavouka rozhazuje. Noví soupeři? Zde naprosto nezajetelnej Ory. Kuba Říha, bronzovej medailista z australskýho mistrovství světa. A ještě nekdo ze středu pole. Konec bude rychlej. Jouda, kterej se nekvalifikoval (zajel jsem ho!), nemá ráno co dělat a tak jezdí se mnou, ukazuje mi stopy, točí, co dělám blbě a já zjišťuju, že vlastně jedu dost zbytečně blbě skoro pořád. Nechápu, že jsem některý stopy neviděl sám. Tam, kde kličkuju jak postřelenej myslivec a občas lehnu v rozblácenym těžkym terénu, on jede rovnou hladkou pěšinkou. Těch pár jízd mi dost dalo, díky moc. Bohužel kamera zklamala, takže o záběry, jak Jouda v pařezech předjíždí pomalýho Wichmana nebo o můj kotoul v téže sekci, bohužel přijdete. Natáčení se nějak nezdařilo. Na startu jsem zbytečně brzo. Nahoře je ukrutná zima a na první kolo hobíků se spouští regulérní slejvák, všude je mlha, chybí tu snad už jen sníh. Zimní edice pekla bez plamenů. Konečně se mačkám na startu se třema dalšíma riderama a nedá se říct, že bych byl favoritem. Brána bez pístu volně padá a kloužeme se dolů. Chvíli jsem v kontaktu a čekám, jestli náhodou nepopadaj, ale brzo dělám pár chyb a vzdalujou se mi, ve spodní části už je to jen o tom dostat se do tepla. I tak jsem se dostal dál, než jsem čekal. Čerwovi v jízdě chybí zraněnej Slavík, stačí mu zajet Juniora, což se mu daří a postupuje dál. Tomass vede celou jízdu, ale má blbý vodítka, před cílem mu padá řetěz a zařezávaj ho. Počasí se na další kola lepší a tak jedu ještě jednou nahoru. V Rokytnici jsem jel pomalu a je čas za to zaplatit. Musím jet v trenkách. Ve chvíli, kdy si sundavám poslední chrániče, ale kolem jede jinej týpek stejně neoblečen. Co to má bejt? Musíme příště vymyslet něco originálnějšího. Holky vyhrála Radka Sližiková ze Slovenska před Terkou Votavovou a Janou Trojanovou, hobíky ovládl Novotňák, 2. Jirka STavinoha, 3. Henďa, 4. Mužik a v elitě si pro trofej se slušným náskokem dojel Adam Vágner, 2. Joey van Veghel, 3. Erik Kimmel a 4. Bártič. Výkon dne: O ten se dělí Milhaus, stojící už snad hodinu a půl před svou jízdou metr od startéra. Stojící fakt dlouho, předlouho. 1/64 finále končí a Milhaus zjišťuje, že měl dávno jet. A pak Matěj Charvát likvidující řidítka na půjčeném Treku – znepojízdnit za víkend dvě kola je slušná práce. Marosana 4 Down byla příjemnou tečkou za touto sezónou. Dneska se na mne ze všech stran hrnou kecy typu: “Jsem rád, že jsem nejel, když vidim, jaký bylo počasí.” Omyl, udělali jste chybu. Já jsem rád, že jsem jel i navzdory tomu počasí, proože to prostě bylo fajn. Díky Maklovi za fajn závod. Jezdecký fota by Chorce – jiribittner@seznam.cz, z pokoje a z cíle jsou ode mě