Proč to klišé v nadpisu? Vše začalo 16. 8. 08 na závodech v Aši, kam jsem jako na všechny blízké závody dorazil ráno. Počasí bylo celkem pochmurné, bylo mokro a vypadalo to, jako když každou chvíli sprchne. Nikoho to neodradilo, nejsme přece z cukru.
Po nějaké hodince se šlo na kvalifikaci. Přede mnou pár riderů ok, nějak se na rozbahněné trati dostali do cíle. 10s, 5s, start. Šlapu do toho, celkem mi to jede, až se divím, projíždím nejtěžší část trati-DH sekci a už s vidinou cíle se asi trochu uvolňuji. To ale byla chyba. Čekala na mě roleta s 5-ti boulemi. První dvě přeletím až do třetí, ta mě vyhazuje a letím přesně do čtvrté předním kole. Nestíhám ani mrknout, natož to zahodit. Najedou rána, jakou jsem ještě nezažil, hlavou do páté boule. Chvíli ležím, zjišťuji, že žiju. Snažím se vstát a nahodit si dech. Ale chyba, bodavá bolest v zádech mě stahuje zpět na zem. To není dobrý, říkám si při pohledu na běžící zdravotníky. Taky že ne. Okamžitě mě celého fixují do nafukovací matrace a nesou k sanitě. Sanitou přesun do nemocnice v Chebu.
Na rtg milá babička, která po mě chce, abych si přelez na stůl. Po pár pokusech to vzdávám, tak mě na stolek přesunují z lehátka. Doktor podle ne moc kvalitního rtg diagnostikuje 2 zlomené obratle a posílá mě na CT. Jak naschvál se jim CT rozbíjí a čekám asi hodinu, než ho zprovozní. Na CT zjištěny celkem 3 zlomené obratle, které zužují kanál páteřní. Okamžitě přesun vrtulníkem do Plzně. Při nakládání vrtulníku pilot říká: „Konečně někdo při vědomí.“To mě celkem pobavilo. Ve FN Plzeň hned předoperační vyšetření. Naštěstí přichází doktor, který konstatuje, že operace není nutná, a že se to srovná vypodložením páteře. Tak mě čekají 3 bezesné noci na JIP, kde jsem celkem naspal tak 4 hodiny. Takový peklo jsem ještě nezažil, každý 3 hodiny injekce proti bolesti. Už po pár injekcích vypadám jak narkoman a taky se tak cítím. 3. den dostávám sádrový krunýř, který bych měl mít další 3 měsíce. A propouštějí mě domů. Cesta hrozná, sanitkou s důchodcema, které bylo potřeba rozvést po okolních vesnička. Celkem Plzeň-Nejdek 5 hodin.
Doma paráda, co vám budu povídat. Až na ty bolesti, tlumené nejsilnějšími analgetiky, to jde. Denně naležím tak 23 hodin. Takže po chvilce už znám v televizi všechny seriály, na které bych se asi nikdy nedíval. Postupně se to zlepšuje. Měsíc po úraze jedu do Plzně a kontrolu. No a tam na mě čeká velice nepříjemná zpráva. Na rtg se ukázalo, že sádrový krunýř nebyl nasazen dobře. Když Doktor vyhrožuje operací, celkem to ve mně hrklo. Ale je jisté, že se opět vrátím na mnou nenáviděné místo-oddělení neurochirurgie. Týden na to nástup. Po zkušenostech beru nadstandard. Ihned odstranění krunýře a opět vypodložení aby se záda srovnala. Druhý den dostávám speciální otáčecí postel, ve které mě každé 3 hodiny otáčí ze zad na břicho a naopak. Pořád lepší než operace říkám si. Asi po týdnu každodenního rentgenování doktoři usuzují, že se to celkem srovnalo. Ale domů mě stejně pustit nechtějí. Až asi po 10 dnech dostávám naději, že půjdu domů, ale marně. To samé mě čekalo ještě asi 2x. Až 16. den je rozhodnuto – jdu domů! Dostal jsem speciální ortézu, která mě držela vzpřímeně. Znovu se učím chodit, což mě překvapilo, ale co chci po 16-ti denním ležení. Vše sbaleno a pak přijde doktor a říká, že poslední rtg se mu nelíbí a že ještě prý domů nejdu. Už z toho začínám mít srandu. Stalo se tak asi po 4. Naštěstí po domluvě mě propouští.
Doma už celkem nuda. Taky už skoro celý podzim pryč a na dalších kontrolách to dopadá dobře. Dokonce tak dobře, že mi před Vánoci sundávají ortézu a konečně si připadám, jak člověk. Po tom, co jsem měl hlavu 3 měsíce podepřenou, je celkem náročné ji udržet tak, aby mi nespadla na stranu. V únoru další kontrola a vše je ok, tudíž můžu začít s rehabilitací. Dokonce už pomalu začínám chodit do školy, po půl roce. :) Rehabilitace průměrně 4x týdně. Je to celkem fajn. Masáže, cvičení, chodím do bazénu… V březnu konec všeho i léčby a já můžu pomalu začít cvičit zbytek těla. I na kole jsem se trošku projel. Vše je ok. Záda pořád nic moc, ale to už nebude nikdy. I teď při psaní to cítím. V dubnu úspěšně doháním první pololetí zameškané školy. Byla to celkem dřina dohnat půlrok za jeden měsíc, navíc na gymplu. Na kole jsem stále častěji a vše vypadá dobře. Na záda cvičím skoro denně. A na kole je to zas jako dřív.
První májový víkend objíždím celý RB CAMP, což je pro mě i takové splněné přání. A 17. 5. mě čekají první závody. Mám nové kolo, které jsem si pořídil za dobu, kterou jsem doma marodil a byla to pro mě taková vnitřní motivace, abych mohl na jaře vyjet.
Takto tedy vypadal můj poslední necelý rok, který jsem strávil asi nejhorším možným způsobem. Ale jsem rád, že jsem se na to podíval i z jiné stránky a teď už vím, co je vážné zranění, a doufám, že se mi všechna další zranění vyhnout obloukem. Teď mě čeká spousta času stráveného na kole, na což jsem se tak těšil. Letos mám v plánu objet nějaké fourcrosové závody a možná i nějaký sjezd. Ale hlavně si na kole užívat! To doporučuji všem
5. July 2009 at 9.39
jseš K.I.N.G. Draxíku!!! Ať už se ti tohle nikdy neopakuje!!! nikomu!
7. July 2009 at 7.14
hlavne ze uz jses ok !! (a peknej bike;-)
7. July 2009 at 7.48
Blahopřeji ke šťastnému konci. Hlavně ať ty záda nějak moc nezlobí.
7. July 2009 at 9.23
respekt chalape..když to čtu jde mi mráz po zádech a říkám si jak jsem na tom byl ještě dobře…! doufám ž už jseš 1000% ok..!
7. July 2009 at 9.32
Myslím, že po přečtení tohohle budem všichni hned jezdit opatrněji…aspoň chvilku ;-)
7. July 2009 at 9.46
já jezdím opatrně celej život! :-) pěkně při zemi!
7. July 2009 at 10.30
for cipra: hele ale v ML ses odvazal a jel si pekne nebezpecne dokonce sis skocil !!! takze zase brzdi a jen houpani !! :-D :D
7. July 2009 at 17.00
Hodně štěstí!
7. July 2009 at 17.09
Smekám Draxíku…slušná cesta zpět! Ať už se ti podobný patálie vyhejbaj sakra!
7. July 2009 at 18.19
ufff, to muselo byt peklo. Hodne stesti do noveho zivota ;)
7. July 2009 at 20.28
Znám to taky.. !!! Záda bolej eště tedko.. A to je to asi 5 let.. Kámo seš pekelník..
7. July 2009 at 21.44
dobře, že jsi zpátky. ať se to i nadále zlepšuje!!!
8. July 2009 at 5.31
my chceme koláčky zpět!!! a záviny :-D
8. July 2009 at 9.49
dlouhej pribeh, jak muze cloveku sekunda zmenit zivot, preju ti, at ti uz veschno funguje tak jak ma, btw: moc pekny kolo!
8. July 2009 at 11.38
Drž se bejbe. O zlomenejch obratlech vím svoje, ale ty sis zkusil mnohem víc – já měl jen ten krunýř asi 5 tejdnů.
Ať tě tro moc nezlobí, třeba z toho ještě vyrosteš, tělo je užasný selfrepair stroj, kor když si mladej…
Hodně štěstí po zbytek života, smůlu už sis vybral dost.
Č.
8. July 2009 at 17.41
Draxi, moc hezky jsi to napsal a držíme Ti s Adamem palce. Máme taky svoje za sebou. Všechno zlé je ale i pro něco dobré. Ono se to po takových příhodách trošku přehází i v hlavě. Začneš na svět a na “úspěchy” koukat z jiného úhlu a zjistíš, co je podstatné a co ne. Získáš pokoru a ta je důležitá. Doufám, že letos v Aši zase pojedeš. Těšíme se na Tebe, drž se!
9. July 2009 at 18.12
Mazec, když čtu čemu jsem taky uniknul, já naštěstí jen dva obratle a korzet. Tak dál už bez zlomenin!
10. July 2009 at 11.35
good luck, drž sé.. já měla díky bohu jen nějakou dekompresi a tři dny nehejbala s nohama, pak fyzioterapie a teď si žiju, tak jezdi jezdi a see you někde na závodech :)