Downtown Rakovník

“Ne. No fakt ne! Přece nebudu jezdit někde po kostkách ve městě a skákat z dřevěnejch nesmyslů.” Reaguju na Ovarův víkendový plán. “Tohle ale neni slopestyle, ale sjezd ve městě – maximálně šampónská akce. Pořádá to Čerw.” Kontruje. Koukám na propozice, které mám dokonce na vlastním webu, vyptávám se Čerwa, co a jak a během pár minut se můj naprosto odmítavý postoj mění v totální nadšení z nadcházející akce, kam prostě musím jet. Jsem teď nějakej moc přelétavej. Dalších pár zpráv po icq a jsme se 100kládou domluveni, přihlášeni a představa šílících mladých čubek lemujících trať se mi začíná opravdu zamlouvat. Obyčejně se snažím nepsat o cestě. Málokdo chce číst o tom, jak kde koho kdo předjel, co kde cestou snídal, jak si vybalil věci a o dalších dechberoucích naprosto zlomových situacích. Nicméně před Rakovníkem byl železniční přejezd. Normálně s bílým (pro Lepa modrým) světlem, takže ho můžete profrčet padesátkou. Trochu víc jsme teda měli, ale jen o malinko. Tušíte už? Ano, 100kládova Astra je najednou ve WRC skoku Loeb style. Jak je zrovna natankovaná a dost naložená, jde do koně, po dopadu plast z kufru odlítává, pátý dveře se otvírají, tažný zařízení se kroutí a následně už jen baba bydlící u přejezdu hubuje kámoše sbírajícího trosky. Ale je třeba držet pořád plnej, ať jedeš v čemkoliv. Ráno je u nás klasicky pořádnej sajgon – přece letos v ČR nebude nějakej suchej závod, ne? Už to tak vypadá, že si dešťovej mrak hezky táhneme za sebou, ale v Rakovníku je nakonec příjemně. Trať se teprv staví, Čerw už začíná poměrně nervézně pobíhat kolem, telefon má neustále přilepenej k hlavě. Když ho vidím, vím přesně, jak mu teď je. Pokud se mu to začne srát, v následujících pár hodinách přijde o několik let života a získá množství šedivejch vlasů. Přivádí mě to k myšlence, že každej závodník by si měl zkusit něco pořádat. Hned by tu bylo míň remcání na internetu, víc pochopení a asi i víc spokojenosti na obou stranách. První, co mě při procházce trati napadá je, že volba kola fakt šťastná nebyla. Půlka měla bejt v lese, ve zbytku jsem čekal naskakování do schodů, dropy z garáží a toho sjezďáka mám po Francii přecejen víc v ruce, takže přestože mě od toho Čerw odrazoval, vzal jsem velký kolo. Dokonce jsem studoval Rakovník na google mapách, abych se na to správně připravil. Všecho špatně. Vršek sice vede v lese, ale po asfaltu, zbytek jsou zavřený zatáčky s převážně zděnými objekty potenciálně dost nekompromisně vystavujícími stopku pro zbytek sezóny až proklatě blízko, mezitím neskutečný hamtání. Ale je to boží. Dole chlapi dolaďují náskok na návěs. “Dál,” říkáme sborově dokonce i včetně mě. “Víc dál!”

Get the Flash Player to see the wordTube Media Player.

head helmet run kamera: Radek Broz rider: 100kláda Závod se napřed malinko vleče, ale na druhou jízdu už pořadatelé nechávají kratší mezery, takže fajn. Nejtěžší je asi dobrzdit na valníku, bezpečně zatočit a sjet. Pokud zaprší, bude z toho škola smyku. Před druhou jízdou začíná kapat. Lukass startující jako první muž jde hned v první zatáčce za obrovského smíchu celého zbytku pole k zemi. Všichni dolu rvou, co to jde  a elitu třeba proti Joudovi na vymazlenym lehoučkym Transitionu se street pláštěma vyhrává překvapivě Lepo. Velká gratulace, kámo! Nejlíp to ale podle mě pojal Maverick – přijel, vyndal kolo, rozštípal se na prvnim skoku, zase to sbalil a zmizel. Ví, že do médií ho to dostane. Takhle se dělá show! Velkej respekt Čerwovi i všem lidem, co se na tom podíleli. Zastavit na celej den dopravu na hlavním tahu městem, aby se tam pár magorů mohlo dolu mezi barákama prohánět na kolech a bavit tim kolemjdoucí i sebe, to se fakt cení. Já se moc bavil a bude-li to příští rok zas, rozhodně přijedu. Jen ten diváckej kotel uprostřed města bych čekal větší. foto: Tesi a Goodfella – Pilsen-ride.net Dovětek: Večer se přesouváme na Jagermeister party v rámci 4X a dual víkendu Repulse České fourcross ligy. Zábava probíhá v tradičním obhroublém duchu, Jager se chlemtá rovnou z flašky, vyškubávám kabel z aparatury a pouštím lidem z iPhonu Majkla a z domění, že jsme šli brzo v klidu spát mě dostává až ráno Zvolouš slovy: “Vždyť jsme tam byli do čtyř.” Povedená akce. Bohužel už méně povedený byl z mýho pohledu nedělní dual v Kraslicích. Něco nehrálo už ve chvíli, kdy jsme večer přijeli na Krajku, kde se jel skvělej závod loni a nilkdo tam nebyl. Jelo se totiž na fourcrossce, kam kluci napíchali tyče, aby se nedalo skákat a jezdilo se hůř. Dal jsem 250 za startovný a dopravu a šel s bikem na traktor. Napřed mě seřval šofér, že vezme jen 5 lidí a když jsem čekal na další, 5 fourcrossařů se přede mě opět nekompromisně nacpalo. Jsou to holt chlapíci s ostrými lokty, co se s ničim nemazlej. Když jsem si to vytlačil, zjistil jsem, že mě to vůbec, ale vůbec nebaví, navíc se ještě poměrně značně motám. Co jsem zaslechl, ostatní měli na trať podobnej názor. Nicméně si pořád říám: Vydrž, dej to. Panák trpělivosti definitivně přetejká ve chvíli, kdy to vypadá, že by závod mohl začít včas a pořadatelé začnou vyvolávat po jménech závodníky, aby jim předali RedBull, což mohli udělat při registraci. Proč, sakra? Sedáme do auta a jedeme se uklidnit do lesa na traily. Váhal jsem, jestli o tom vůbec psát a netvrdim, že to bylo úplně blbý, ale loni to bylo na Krajce na louce opravdu super a možná by to chtělo alepoň nám, oldschool riderům, dát vědět, že se pojede jinde a jinak. Radost jsem měl akorát z toho, že jsem doma nestihl zbytečně přezout na spyky.