ČP DH Velké Karlovice – Muddy slopestyle

Zatímco DH jádro redakce se rochnilo v bahně v Tatrách, o čemž si přečtete zítra, Čerw dělal totéž z našeho pohledu “na západě” – ve Velkých Karlovicích. Čtěte, co že se to na jediné moravské zastávce Českého poháru letos dělo. Byl jsem požádán abych o pohárovém klání ve Velkých Karlovicích sesmolil nějaké to písmenko. Jak to tedy bylo z mého pohledu? Původní plán je, jako vždy, vyrazit ve čtvrtek odpoledne. Jenže optimistické zprávy o povodních a podobné na náladě nepřidávají, stejně jako absence spolucestujícího do auta. Nakonec se domlouvám s Katarinou a vyrážíme v pátek večer. Katku nabírám v Praze po 8. hodině a po nezbytných nákupech z Prahy vyjíždíme okolo 9 hodiny večerní. Cesta je klidná až na neustálé masáže způsobené naší „nejlepší a nejhladší“ dálnicí D1. Cestou jenom otravuje MMRB protože nemůže najít v Karlovicích depo. Cestu volíme spodem přes Zlín, abychom se vyhnuli povodním. V půl druhé dorážíme na parkoviště, kde je mrtvo. Parkujeme auto vedle týmového depa a jdeme se podívat do hospody v cíli, ale party opravdu už skončila. Byla vůbec nějaká? Večer končím s pokecem s Márovo tátou, kterej vypráví jak se jelo v lijáku, kterej způsobil povodně. PEKLO! A pak už jenom připravit spaní. A unavený po cestě spát. Káťa usíná v depu na zemi. Je to šílenec. V sobotu ráno se budíme do klidného počasí. S Emílkem jdeme na procházku tratě. Jak ta vypadá? První louka a les beze změny. Jenom přidána jedna stopa. Druhý les už je ale hodně pozměněn a připadá mi mnohem lepší než před dvěma rokama. Nový skok aka Medvědí past je fajn a kořeny za ním ukážou, kdo umí jezdit. Třetí louka seskakovák a klopenka stejná. Ale za tím další změna. Skáče se rovně a najíždí se do „rock section“. Ta obsahuje sice jen pár větších kamenů, ale mnoho variant průjezdu. Spodek už je zase stejný jako předloni. Pouze mlíko po přescesťáku je namotaný zase jinak a vypadá to na hezkou klouzačku v zatáčce. Nu což kola ven, nasadit spiky a na trať. Nejdřív beru pevňáčka s naivní myšlenkou že mi to půjde. Dvě jízdy mě ale otevírají oči a já rezignuji a beru Mrazíka. Definitivně jsem se tak rozloučil s ježděním na HT. Jízda hned začne připomínat jízdu a ne trápení. Čtvrtou jízdu zaskakujeme s Emílkem všechny skoky a já se začínám opravdu bavit. Káťa přichází k autu a nevypadá dobře. Když řekne, že si zase vyhodila to rameno co má v hájí z Andorry, chápu proč je jí tak jak jí je. Trať pomalu vysychá a jízda se zrychluje. Permanentku mám ale jenom na 5 jízd a tak po 5. jízdě končíme a jdeme se registrovat. Registrace je zase stejná pohádka jako vždy. Proč stát jednu frontu když můžou být dvě? Protože je to ČP. No a po registraci už jenom povinnou jízdu a už na to kašleme. Umýt kola a sebe a na večeři do restaurace kousek nad depem. Spát jdu docela brzo. Káťa usíná na předních sedačkách už asi po šesté ten den. V neděli nás budí bubnování do střechy auta a já tuším, že to nebude tak jednoduchý. Čerf je nadrženej a tak je na jízdu připravenej ještě než se rozjede lano. Ostatní se v klidu oblékají a jdou si dát rozehřívací a tréninkovou jízdu před závodem. Plamen měkne a v neděli nejede vůbec. Já si jdu dát jednu jízdu a a zaskakuju všechno hned, což mě těší. Za přescesťákem mám co dělat, abych se vešel do zatáčky, ale daří se a tak jsem spokojen. Čekám na můj čas a pomalu stydnu v depu a zatím se vrací Lenka která se prý zválela, ale nevypadá naštvaně. Srbík jako vždy první flek. Pak jdu nahoru já a tam zjišťuji že nemám lokťáky. Ale „slečna“ na startu kontroluje a tak mi to neprojde. Mam si je sehnat a pojedu na konci kategorie. Zachraňuje mě Mavedyck, kterej jede elitu a má je i když nemusí. Díky Mave. Pak už jenom fórky s Inženýrem Králíčkem, kterej má, jako vedoucí jezdec expert kategorie, jet poslední v kategorii. Za ním už jenom já jako průserář a předemnou nějaký kluk o kterém mi startér říká že je neslyšící a mam si na to dávat pozor. Jízda až pod Medvědí past v pohodě. Tam nastávají problémy. Lochna mě zastavuje a bláto klouže tak, že se nedá ani na kolo nasednout a rozjet se. Po bojích se ale podaří a jedu dál. Další problém je v drážce nad přescesťákem ze které se mi podaří dostat ven a končím pod nejvíce fandícími kluky, kteří tomu dávají opravdu všechno, po pokloně chlapcům se zase sápu na kolo a pokračuji do cíle, skok neskáču a jenom dojíždím potupně do cíle, kde se málem zabíjím. Po cíli pokračuju k wapce umýt kolo. Když se ale zase z nebe začnou spouštět provazy vody, měknu stejně jako Plamen a do druhé jízdy už nenastupuji. Umeju kolo a helmu a jdu se převléct do suchého a koukat na druhé kolo. Drážka nad přescesťákem a zatáčka po tomtéž skoku dělá lidem největší problémy a padá snad každý druhý. Podívaná je to zajímavá a jen na co koukat. Výsledky ode mě neuvidíte, ale určitě jen najdete na www.poharmtb.cz nebo jinde. Jenom poznatky, co sem zaslech ještě když sem se zdržoval v prostoru cíle: HardTaily vyhrává Majkl Červenka před Henďou. V holkách to je opět Kurandová, která jako jediná z holek skáče přescesťák a bez problémů dojíždí, Lenka dojíždí na krásném 3. místě. Mastry zase vyhrává Srbík. A elitu vyhrává Charvát před Vágnerem. Pak už jenom sbalíme depo..já si do auta naložím čerfa, protože Katrina jede s koučem a vyrážíme směr domov. Po cestě dostávám červenou kartu od kouče protože jedu pomalu. Kolem 10 se doploužíme do prahy, kde vykládám čerfa a pak už sám v klidu domu. Toť můj pohled na blátivé Karlovice 2009. Bláto mě kupodivu dost bavilo a možná i nějakej ten progress proběhl. foto: Markeet