Kraslice Illegal Enduro Rally

Tenhle příběh začíná vlastně už jednoho březnového dopoledne, kdy volá Rob a zjišťuje termín RB Campu. Chce uspořádat jakejsi ilegal závod pro zvaný, vypráví mi, jak se děsně nasmál při vymýšlení pravidel, že to bude něco naprosto nekonvenčního a tak. Tuším šílenou kulišárnu. A jak znám Roba, je mi jasný, že ke konci dne budu rejt držkou zem a že vyhraje ten, kdo to přežije. Ještě téhož dne dolaďujeme termín na Skypu a za chvíl pípá ve stejnou chvíli na iMailu i iPhonu pozvánka. Ptám se, ze kterého zařízení že mám potvrdit. Jsem prej přetechnizovanej. No nic, v tuhle chvíli jsem děsně napjatej, natěšenej, ale zároveň si pomalu nadělávám do trenek, protože tuším, že nepůjde o rodinný výlet. Závod se pomalu blíží a dostává jasnější kontury. Zárověň se z toho nejednomu jezdci dělá nevolno a nechává se vyškrtnout ze seznamu. Čárys to odmítl rovnou s tím, že to nemá na čem jet. Chabá výmluva, jelikož mu Petr vhodnej bike nabízel. Tenhle člověk plave celou zimu asi pětkrát denně, měl by na tom bejt fyzicky nejlíp a bojí se toho. Velkej srab je i dvojitá mistryně Kateřina, která taktéž vzdává předem. (Říkal jsem ti, že to sem napíšu:o) Tereza dělá drahoty od začátku. Filip Mat.us, kterej mimo Engam Demoday držel řidítka naposledy před devíti měsíci si radši alibisticky plánuje obchodní cestu to BRD. Tedy ne do těch, kde, doufám, přecejen bude navzdory všem bolševikům radar, ale do Bundeslandu. Kamil dává po africkém svěťáku taky radši odpočinek. KUbajsz zrušení účasti maskuje tréninkem na nedělní DH v jedlové. Plánované překvapení, kterým měla být podle prosáknuvších informací účast Petra Kuchaře, se nakonec taky nekoná. Guestlist se tak postupně smrskává na 21 zocelených Krušnohorců (vč. jedné Krušnohorky)a pár přespolních odvážlivců. Tolik popíchnutí líných kamarádů a přejděme k závodu. V čem race vlastně spočívá? Pojede se 5 rychlostních zkoušek – 3 z toho čistě z kopce dolů, 2 chrtí. Mezi nimi jsou občas přejezdy, závodník se tam musí dostat vlastními silami v časovém limitu. Časy erzet a přetahy přes limit se sečtou. Je tu den D a už ráno je jasný, že večer usneme jako nemluvňata. Tolik Monsterů na jednom místě jsem ještě neviděl – 80% účastníků jede na RB. Petr smutní, že v tomhle kraji už neprodá nic. Plán je takový, že si celou trasu napřed společně projedeme, techniky případně natrénujeme a závodit se začně odpoledne. Začínáme výjezdem k Monkey Trailu. Zde je potřeba zmínit naprosto neskutečně nervydrásající věc, kterou je Tomem testovaný Author. Opravdu šíleně vrže. Nevím, jesli to byl záměr Authoru, jak na sebe upozornit a dostat se třeba i na ETBIKEZ, ale snad si koupím Velo, abych viděl, jestli se tohle na hodnocení projevilo. Tlačíme upravený Monkey Trail nahoru, Rob si myslí, že po něm budeme tak hodinu lítat. Nikomu se ale dolů kvůli vidině výjezdu moc nechce – dá se totiž pokračovat přímo k další erzetě. Abych tady načetl stopu, musel bych tím strávit celý den. Spokojím se tedy se zapamatováním jednoduchého pravidla – po každém velkém balvanu očekávej díru a pořád to drž. Pár lidí si to jde sjet a setkáváme se před druhou RZ. Tou je rovná lesácká cesta se dvěma výjezdy, která se mi v závodě stane osudnou, ale nepředbíhejme. Cíl je nad začátkem LP trailu. Musím říct, že tady to má LePo pěkně vymazlený – trail mnohem hladší než Monkey, spousta klopenek i odkloněnejch a dost zavřenejch zatáček, skoky pravda dost s hrankama a celkově by to chtělo víc nalítat. Přes smrčky kolem není ani vidět, kam půjde další zatáčka, takže jet na oči se to nedá úplně rychle. Následuje kousek přejezd a další výjezdová RZ, která po přehoupnutí vrcholu pokračuje rychlým sjezdem po cestě s občasným korytem. Napadá mě, že tady se v rychlosti určitě někdo zabije. No nic. Pátou a poslední erzetou je improvizovaný trail lesem, trocha bouderingu s bikem na rameni na skálu a sjezd přes lávky k cíli, který se nacházé pod Shagy trailem. Společně jsme to objeli za nějaký tři hodinky a všichni toho měli opravdu dost. Teď se to má jet všechno znova, naostro, s maximálním nasazením. Úsměvy z tváří bikerů už brzy zmizí. Na start závodu je vývoz dodávkou. Je napěchovaná erbéčky a Petr se raduje, že shoří-li vozidlo, o nové zákazníky nebude nouze. Jede s koly na korbě a řidič ho prej rozhodně nešetří – několik lidí se shodlo, že větší peklo po lesních cestách ještě nejeli. Monkey trail mne na úvod řádně školí – občas ani nevím, jestli ještě jedu dobře, někdy mě to vynese, skočím přes lemující klacky z trati a pak zase zpět, peru se s tím, mám chvíli problém se zaseklým řetězem a rvu to rukama ven. Dole mi přijde, že jsem to jel naprosto tragicky, ale později zjišťuju, že si Monkey dal podpobným způsobem i ostatí jezdce včetně stavitelů a i časy tomu nasvědčují. Dole už skoro vypínám ipoda a sedám si, chci si chvíli odpočinout, ale mám prý hned jet. Tak tedy vzhůru do táhlého kopce. Už po chvilce před sebou vidím Perryho s dalším riderem, postupně se přibližuju. Když pak zjišťuju, že jedou spolu s Robem, který startoval o 2 lidi přede mnou, snažím se krotit – Rob zřejmě ví, že tady se tolik hnát nemusí. Přejezd mám tedy v limitu zdárně za sebou a je tu RZ2 – XC. Rozjíždím to s vědomím toho, že jestli někde můžu nahnat něco na Lepa, je to právě tady. Točím velkou pilu, tepovka snad nad maximem, hltám kyslík, bolí to děsně. Bohužel zahebám dřív, jedu pěknou chvíli nějakej sjezd a když se dostávám na palouk, kterej mi ani za mák neni povědomej, je mi jasný, že tohle neni dobře. Takže běžím zpátky – dolu to jelo fakt rychle, nahoru je to tedy pěknej kus. RZ2 si tedy přibližně zdvojnásobuju a hlavně mi to ubírá dost sil. Konečně polomrvej stojím na startu LP. Pořadí se mezitím změnilo, startuju za Martym. Ten mi hned 50m po startem ukazuje, jak o tu má nalítaný a vystřihává ukázkovej frontflip do smrčků. Já to tu na oči tak nějak proplouvám, jednou dávám stromu pořádně pěstí. Skoro ale K.O. dává on mně, je to úplně jiná váhová kategorie. Lepo to tu má fakt úzký. Kousek přejezdu a další XC RZ beroucí poslední zbytky sil. Poslední výšlap 17% stoupáním po asfaltu už je fakt za trest a závěrečnej trail už sotva držim směr. To třeba Saki jde po dojetí do cíle ještě dirtovat. Po delším čekání na to, až se Rob umeje, napapá, vyspí, podívá tak na 2 filmy a vytiskne výsledky, je tu vyhlášení. Třetí flek Petr. Druhej Andy – velký překvapení, byl jsem přesvědčenej, kdo vyhraje. Kdo je teda první? 100kláda! Ty jo, ještě větší překvapení – dal na jedný časovce do kopce Králi Šumavy 30s. Dobrá práce! PH víc šlapat, já míň bloudit! Celkově to bylo o zajímavejch terénech, šílenejch výjezdech, obrovský prestiži a výborný organizaci. Fakt smekám – tolik lidí se stopkama a fotografů bychom my nikdy neukecali, co nezorganizujeme ve čtyřech, to udělat nezvládneme. Díky, Robe! No a už ve čtvrek večer zase u nás, na RB Campu, na viděnou. Já tu teď přes týden se 100kládou pro vás vymyslím ještě nějaký pasti, abyste si to náležitě užili a přes prodloužený víkend vás zase proženu já. foto: první část blue, druhá část 100/200kláda