Zelená hora roadtrip

Jsme po celodenním ježděni na našich trailech, kde už můžeme jezdit vážně i poslepu, meteorologové již poněkolikáté slibují “zaručeně poslední hezký den,” je tedy více než vhodné někam v neděli vyrazit. Trávit celý den v autě se nám moc nechce, takže by to chtělo něco bližšího – Lepův trail v Rotavě? Robovy kančí stezky plné balvanů jak ze Stonehenge? Rozesíláme od pivka esemesky. Rob: “nemůžu, musím něco fotit s Kamilem.” My: “se na to na dvě hoďky vykašlete a pojďte pojezdit.” Rob: “Kamil tu ani nemá kolo.” Otázku, co že bude Kamil fotit bez kola, radši necháváme ve vzduchu viset bez odpovědi a lovíme lokalitu dál. Napadá mne Drahošova Zelená Hora, vytáčím ho tedy. Drahoš právě sedí v Kolibě na Božáku a vypráví zkazky o tajícím sněhu na Klínovci – tím padá jedna ze záložních variant, bílému zlu se přecejen radši vyhnu jak jehovista krevní konzervě. V neděli jezdit nemůže, ale co, rozhodnutí padá, prostě tam jedem. Chvíli poté se ozývá Lepo – pozdě, snad teda někdy příště. V Nejdku je nádherný podzimní den. Oproti tomu Zelená hora, kam se přesouváme, je zahalena v mlze a je tu až překvapivá kosa. My si umíme vybrat. Chvíli výšlap od parkoviště a u jsme na startu pod rozhlednou. Já tu byl párkrát někdy v zimě (Zelka je celkem nízká a sníh tu zmizí o pěkných pár týdnů dřív než u nás), kluci ještě nikdy, takže první jízda dost kukačka s nějakým tím nezbytným hledáním pěšiny v listí. Dál jezdíme úseky, fotíme, já hlavně pózuji. Když to nikdo neměří, není prioritou jet rychle, ale VYPADAT, že jsem jel rychle. Pokusy o dobře vypadající skok samozřejmě končí třeba přistáním ve zkrouceném vytuhlém “heiníku” a tak podobně, ale to je jedno. Fotky budou boží. Focení je na takový trati fajn. Nutí to člověka neustále běhat nahoru a sjíždět úseky znovu a znovu, zkoušet je zlepšovat. Fotograf čeká a tak sebou člověk musí nout. Jinak bychom to my lenoši dvakrát sjeli, pomalu vytlačili a jeli domů. Vít naneštěstí po chvíli likviduje závit v klice a posouvá se do role dvorního fotografa. Zřejmě nemá dnes dobrou karmu a minutu na to mu začíná foťák ukazovat jen “error 99″ (což podle mne znamená error 99 – Rider too fast.), takže se pak asi trochu nudí. Dáváme si ještě spodek a docela znaveni se odebíráme k autu. Cestou ještě nacházíme novou trať, o které jsem sice tušil, ale nějak jsme se k ní nedostali. koušíme teda aspoň kus – je to paráda. Drahoš tady vykopal dva slušný padáky stylem “hlava nehlava – jen, když je tam dost kořenů”. Traťe sice krátký, vývoz žádnej, ale je dobrý se z neustálýho hoblování našich railů občas vytrhout nějakým tripem. Až udeří zlá zima a tady, o nějakých 400 výškových metrů blíže moři než u nás, to ještě půjde, určitě se tu objevím.