Projekt Numero Duo

Dnes to bude z trochu jiného soudku. Jak někteří z Vás tuší, my krušnohorci si svou dlouhou chvíli krátíme i jinými činnostmi než kolem. Je jich spousty, hospoda, ženský, atd… Dnes bude řeč o tom atd… :). Přesněji řečeno o lezení a leteckém modelaření. Jak začít, asi představením hlavního aktéra a vynálezcem této šílenosti Martina Krále. Takže, normální krušnohorský šílenec, kolo, surf, lyže, skály divoká voda a tak. Jednoho dne okusil kouzlo modelařiny a propadl mu. Jak jde ale poznat z jeho ostatních koníčku, tak létání okolo sebe v bezpečné výšce není to, co by k němu sedělo. Jedno ho dne vymyslel, že bychom mohli zkusit vzlétnout a přistát na vrcholu skalní věže, na kterou předtím s vybavením vylezeme. Přistát je trochu zavádějící, chytit letící model, přistát by se dali jen s malým vrtulníkem. Říkám si, to bude pecka, to zaručeně ještě nikdo nezkusil. Plánujeme jaké letadlo si vzít atd… V první fázi rozhodnutí padá na malý polystyrénový akrobat na elektriku. Probíhá trénink na nejdecké rozhledně Paindl viz: http://www.rcletani.cz/?p=275 Než se nám ale daří akci zorganizovat, oba své akrobaty rozbíjíme a tak jediné, co zůstává a připadá v úvahu je Martinovo akrobatický větroň. Martin tvrdí, že ho na té skále dokáže chytit. Já jsem trochu skeptický, protože při chytání vždy dělám tak tři kroky pro „srovnání rychlosti“. Po projevení mých pochybností se dozvídám, to chytnu, to je v poho. No nic, je to pankáč :). Jdeme na to. První část výpravy vyráží po obědě a jde lozit. Druhá část za nimi vyráží na kolech, abychom byli nápomocni a provedli dokumentaci. Po příjezdu je již polovina výpravy na vrcholu skály a druhá se na ni chystá sápat. Martin si dává do batohu vysílačku a jako poslední vyráží na vrchol. Já s letadlem skálu obcházím a vylézám do svahu, abych mohl provést fotodokumentaci a vypuštění letadla. Na focení bohužel není úplně vhodná doba, protože slunce je přesně proti objektivu skále. Holt budou siluety. Na vrcholu věže probíhají horečnaté přípravy. Vážou se jištění, lidé sedí okolo vrcholu jako kuličky na hroznovém víně. Ve finále na té špičičce, kde je místo tak pro dva je pět lidí. Martin si stoupá a zkouší, jak je uděláno jištění. Vše připraveno. Zapnout vysílač, připojit baterku v letadle, test funkci: výškovka, směrovka, křidélka motor. Vše OK. „Můžeš“ říkám. Vrtule se točí já házím. Letadlo začíná brázdit údolí s rychlostí pylonového modelu. Před nedávnem se pod námi proháněli Rafťáci na vodě a teď mi tady řežeme vzduch. Každý by se v takovéto situaci spokojil s poklidným kroužením a načítání prostoru, Marťas ne. Po prvním kolečku začíná s akrobacií, přemety, výkruty let na zádech. Je nabádán, ať si vyzkouší nějaké nálety k sobě, aby model mohl chytit do ruky. První průlety připomínají spíše útoky stíhaček, než přistávací manévr. Martin však trvá na svém. To půjde, lepší je mít rychlost, než spadnout na pádovce. Má pravdu, ale vypadá to děsivě. Ostatní horolezci se kryjí a doufají, že maximálně trefí sebe. Je to tady, Martin hlásí přistání. Letadlo se řítí, vypadá to dobře, má trochu naklesáno, ale dostatek rychlosti. Zvedá ho do své úrovně, maličko ještě přidat motor. Blíží se k vrcholu. Skrz objektiv si říkám, to je moc rychle. Najednou vidím, jak ruka máchla vzduchem a pevně svírá letadlo za zadní část trupu. Ze zdola od řeky se ozývá nadšený potlesk turistů. Povedlo se. Stále ještě nevěřícně kroutíme hlavou. Fakt se tento šílený nápad povedlo. 30 metrů nad stojíce na kulaté špičce skály bylo Martinem odřízeno a chyceno letadlo. Gratulujeme a zapisujeme tě do všech kronik. Protože toto dokáží opravdu jen největší frajeři. Komentář k fotografiím: Prvních 8 fotografií je z jiného dne, ale jsou pořízené na vrcholu skály, na které projekt probíhal.