Na trailech s Plzeňákama

Když mi volal ve čtvrtek Cigi, že přijedou klucííí z Plzně (Tačmud a spol) a že dáme 100x omletou Rosu, Boubín a Dead Bird, byl jsem lehce na vážkách. Jel jsem to letos nesčetněkrát. Nevadí. Kluci si to daj rádi. Ráno lehký zpoždění „Broz bros“ na vlak, ale stíháme. I když David vlastně ne, za jízdy se mu vypouští kolo. Proklíná svýho bratra, co si pořád půjčuje jeho kolo. Máme sraz na nádraží v 10:20. Já, 200kláda, Radek, Cigi + 4 plzeňáci. Je nádherně jasno, ale lehce frišno. Klasicky hromadnou slevu na vlak a jedem na Pernink. Kol ve vlaku je již víc než dost, předčasný vystoupení nemožný. Sápeme se po sjezdovce na vrchol Perninského kopce (996 m.n.m), fotím si flíčky sněhu, docela čumíme. Jsme na topu, panuje dobrá nálada, sluníčko svítí. Moje pochybnosti, že mě dnešek nebude bavit, mizí. Možná taky proto, že zaиčínám střízlivět. Traily jsou lehce  vlhký, ale je to zábava. Plzeňáci dostáбvají pomalu dávky krušnohorských trailů a je vidět víc a víc úsměvu na jejich tvářích. Mě samozшejmě těší, že je to těší. Třešinkou na dortu je klasicky rozhledna. Viditelnost přes lehký opar nic moc, ale i tak zabarvení listí a luk je pohádkový. Kluci se kochají, žádný stres. Od rozhledny dáváme přes Vlčí trail do Hamrů. Kontinuální 2km sešup různými terény opět odkrývá úsměvy v jejich přilbách a úplně je doráží pivko s polívečkou. Dlouho jim ty úsměvy nefungují, prstem jim ukazujeme kam musíme vyjet a to na sedlo pod pevninským vrchem. Někdo jede, někdo tlačí, někdo obojí… klasika. Nakonec celkem bezbolestný výstup opepřený naučnou stezkou se strašidelnými příběhy z historie, jako o vánici, vlcích, zemětřesení. Jsme opět nahoře. Tady se zas nerozepíču, klasika až dolů pod kopec. Moc díky klukům, že jste přijeli, hodně mě to nakonec bavilo a doufám, že i Vás. Asi za všechno promluví fotky.