Sníh mizí, ale v garáži máme ještě jeden trumf. Je to staré prkno z počátku ´90 let. Naštěstí se jeho vázání jako jediné dá přizpůsobit bratrovo noze velikosti 51, tedy za pomoci hasáku a kladiva. Tak jsme vyrazili na svah. Překvapilo nás, že již vleky “nevlekly”. Ale bratr pln očekávání, jaký to bude stát opět po 10 letech na prkně, vyrazil po svých. Vyšlápl dvakrát, jednou sjel normálně, podruhý po tlamě. Jde spíše o pocitovou záležitost, jak vypadal snowboarding před 15 lety. Více promluví fotky. A jak že to bylo? Prkno nemá žádné vykrojení, takže se jede jen smykem. Ledové plotny bubnu na velké jsou proto ideální ;). První jízdu se snažím jet opatrně a vybírat si cestu po sněhu a ne ledu, přeci jen je to už doba. Při druhé chci udělat něco pro foťák. Daří se. Po druhé zatáčce, jak se zmínil brácha, letím dolu po držce. Dokonce při pádu vytrhávám jednu nohu z vázání, takže odpadá možnost kotrmelce zpět na nohy. Nevěřili byste, jak rychle se blíží řeka, co je po sjezdovce. Ale vše dobře dopadlo. Zklamal jsem bráchu, že jsem nespadl do vody a nepotěšil mámu, že musela znovu prát bundu a kalhoty.